kořen, -e, -u m. (j. 3., 6. -i, -u) 1. (nář. kořán, -u m., Hol.) podzemní část rostliny upevňující ji v zemi: k. stromu, květiny; vytrhnout rostlinu i s k-em; rostlina zapouští k-y; vítr vyvrátil stromy z k-e; k. petežele, křenu; přen. Socialismus zapustil k-y; náklonnost zapouští v člověku k-y; člověk zapouští (někde) k-y natrvalo se usazuje, zvyká si; ust. spoj. od kořene, z kořene, do kořene zcela, úplně: od k-e poctivý; měnit řády z k-e; vyhubit zlo do k-e; vyvrátit něco z k-e, od k-e; ♦ mít zdravý k. (kořínek) být pevného zdraví, ze zdravého rodu; být ze selského k-e pocházet ze selského rodu; bot. podzemní část rostliny nemající listy ani pupeny a čerpající z půdy výživné roztoky a kysličník uhličitý: kůlový, svazčitý k.; vzdušný k. vyrůstající na nadzemním stonku a pomáhající rostlině nasávat vlhkost ze vzduchu (např. u filodendronu) 2. základní, hlavní část něčeho, podstata; původ, příčina: zjistit k. věci; k. myšlenky; sledovat k-y hnutí; k-y kapitalistického řádu; to bylo k-em sporů; k. nedostatků; ♦ jít všemu na k. na kloub; jít na k. zla, nezdaru; dostat se na k. věci proniknout k podstatě 3. v názvech rostlin n. jejich částí, např. hadí k. (v. hadí); – bludný k. báječná bylina, jejíž překročení působí podle lid. pověry zbloudění z cesty; potrav. černý k. kořen hadího mordu španělského požívaný jako zelenina; lékár. ipekakuanhový k. kořen hlavěnky dávivé 4. spodní část n. začátek něčeho; spodek: k. nosu, jazyka; anat. k. nervu; k. zubu část zubu uložená v zubním lůžku; tech. k. svaru; geol. k. příkrovu místo, kde nastalo odtržení příkrovu; sport. (u šermířské zbraně) spodek čepele zasazený do jílce 5. základní část: jaz. nejmenší, dále již morfologicky nerozložitelná část slova, která je nositelem jeho základního významu (společná všem slovům etymologicky příbuzným); mat. k. rovnice řešení rovnice; zast. mat. odmocnina: druhý k.; — kořen, -a m. 1. expr. zdravý, statný člověk: horský k. 2. ob. hanl. těžkopádný člověk: ani nepozdraví, k.! 3. ob. expr. člověk, kt. za jiné platí: dělá dnes k-a; → zdrob. kořínek v. t.