koště, -te s. 1. svazek prutů, zprav. březových, podélně složených a připevněných obyč. na holi, sloužící k zametání: březové, rýžové k.; vázání košťat; zametat, smýčit k-em; čarodějnice létající na k-i; ♦ vzít na někoho k. vyhnat ho; vymetat železným k-em dělat pořádek v něj. prostředí; nové k. dobře mete (pořek.) nový zaměstnanec se snaží s horlivostí se uvést; čarodějné k. lidový název čarověníku; přen. světlomet zametl planoucím k-em kraj 2. expr. velká n. nepěkná kytice, kytice vůbec, nevzhledný keř ap.: vracet se z výletu s k-aty kočiček; kup nějaké to k. do vázy!; sousedovy stromky jsou roští a k-ata (K. Čap.); → zdrob. košťátko, -a s. (6. mn. -ách)