komunikace [-ny-], -e ž. (z lat.) 1. veřejné dopravní prostředky, veřejná doprava; spojení, styk: železniční, vodní i letecká k.; k. je přerušena, úprava k-í; – telefonní k.; jazyk je nástrojem k. sdělování, dorozumívání; teorie k. odb. teorie sdělování (zpráv), někdy též teorie informací (mat.); teorie dorozumívání 2. prostor sloužící k spojení dopravními prostředky (např. cesta, silnice, dráha ap.), dopravní cesta; — komunikační příd.: k. prostředky; k. síť; – řeč je prostředek k.; → přísl. komunikačně: k. odlehlé kraje