konkurence, -e ž. (z lat.) 1. hospodářská soutěž, soutěžení: dravá, volná, silná mezinárodní k.; být schopen k.; dělat někomu k-i; špinavá k.; zisky průmyslu ukládané pod tlakem k. do dalších investic; drobní řemeslníci podléhali v k-i s továrnami; ekon. (v kapit. výrobě n. v kapit. hospodářství) soutěž jednotlivých podnikatelů (zejm. stejného oboru) v udržení n. rozšíření vlastního hospodářství, zejm. odbytu; práv. k. trestních činů případy, kdy někdo spáchá několik trestných činů dříve, než byl pro některý z nich odsouzen; k. trestních zákonů případy, kdy jedním činem poruší někdo více trestních předpisů 2. hovor. konkurující firma: kupovat u k.; přejít ke k-i 3. soutěž, soutěžení: zvítězit v silné mezinárodní k-i; Zátopek byl v běhu na 10 000 m bez k. neměl rovnocenného soupeře; jaz. užívání jazykového prostředku v oblasti užívání prostředku jiného: k. vidů (např. utíkej, neuteč mi); k. slovotvorných přípon (např. plánovač, plánovatel); k. tvárných postupů; — konkurenční příd.: k. podnik; k. ceny