kopec, -pce m. 1. menší, nevysoká hora; vrch, pahorek, vyvýšenina: zalesněný k.; táhlý k. 2. svah, sklon: jet s kopce, do kopce po svahu dolů, vzhůru; cesta do kopce; ♦ ob. jde to s ním z kopce daří se mu čím dál tím hůř (hospodářsky, zdravotně ap.); dívat se na někoho z kopce povýšeně, pohrdlivě, svrchu, přezírat, podceňovat ho; mít na někoho z kopce (Herb.) být na něho rozzloben, být proti němu zaujat 3. hromada, kupa: mravenčí k.; k. písku; k. trávy; přen. kopce (čast. hory) předsudků; → zdrob. kopeček, -čka, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): zelené k-y; kostelíček na k-u; jet do k-a, s k-a; k hlíny, vřesu, těsta; sázet okopaniny do k-ů; příd. kopečkový: zeměd. k-á sadba kopcová