kozel, -zla m. (živ., 1. mn. -i, -ové) 1. samec kozy (domácí): chytit kozla za rohy; skákat jako k.; hanl. ten starý k. (Něm.) záletník, vilník; ♦ udělat kozla zahradníkem svěřit něco do nepovolaných, škodících rukou; dojit kozla dělat něco nesmyslného 2. mysl. samec kozorožce n. divokých koz 3. v ob. ust. spoj. místo čert, ďas ap.: kýho kozla!; kam vás kozli nesou?; k. jim věř!; běhat po všech kozlech bůhvíkde; vem to k.!; tomu aby k. rozuměl! to je nesrozumitelné; kozla starého! ne, nikoli, nic; k. ví nikdo neví; → zdrob. kozlík v. t., kozlíček v. t.: expr. kozílek, -lka m. (mn. 1. -lci, -lkové, 6. -lcích); — kozel, -zlu, -zla m. (neživ., 4. j. -zel, -zla) 1. pojmenování pro druh podstavců; koza: betonový k.; zeměd. druh sušáku na seno *2. kozelec 2: svázat někoho do kozla 3. zásobní měch u dud; kozlík 4. jehlan z pušek: zbraně stojí v kozlech 5. (4. j. -a) zbož. velkopopovický k. druh silného černého piva z pivovaru ve Velkých Popovicích; → zdrob. kozlík v. t., kozlíček v. t., expr. *kozílek, -lka m.