kudy (ob. kady) zájm. přísl. 1. táz. (v ot. přímých i nepřímých) ptáme se jím na směr, kterým se pohyb má konat n. koná, na směr cesty; kterou cestou?: k. se tam jde?; k. se dáme?; nevím, k. šli; k. vede cesta; ust. spoj. neví k. kam neví si rady, co n. jak dělat; neví n. ví k. na to, k. do toho jak má začít, jak to má začít dělat; nevěděl, k. na něj jak na něho působit 2. vzt. (často se souvztažným tudy) vyjadřuje vztah k směrovému n. místnímu určení ve větě řídící; tou cestou, kterou: vrať se tudy, k. jsi přišel; přišel na cestu, k. už jednou šel; otvor, k. vedl žebřík; k. chodím, tudy na vás myslím (Rais) stále, neustále na vás myslím; ust. spoj. zast. k. tudy nazdařbůh; osedlal si koně a jel k. tudy (Erb.) †3. vzt. vyjadřuje vztah k určení způsobu ve větě řídící, jak, kterak: (Zikmund) všechno na pomoc béře, k. by jazyk český zhladiti mohl (Jir.) *4. řidč. neurč. někudy: sotva k. mohl utéci