kyselý příd. 1. mající chuť připomínající ocet: k-é jablko; salát je příliš k.; k-é zelí kysané; k-é mléko sedlé; čočka na kyselo (ps. též nakyselo); k. hospodský kouř ostře páchnoucí; ♦ kousnout do k-ého (trpkého) jablka, jablíčka, přen. začít řešit nepříjemnou věc, odhodlat se k něčemu nemilému, nepříjemnému, pustit se do nepříjemné, nemilé práce; bot. šťavel k.; šťovík k.; potrav. k-é sýry vyráběné z kyselého mléka 2. chem. jevící vlastnosti kyselin (op. zásaditý, alkalický): k. roztok mající větší koncentraci vodíkových iontů než čistá voda; k-é soli mající ještě odštěpitelné vodíkové ionty; k-á reakce reakce kyselého roztoku s indikátorem, projevující se podle stupně kyselosti, např. určitou barvou; zeměd. k-á půda projevující chemicky aktivní kyselost; k-á tráva, píce z kyselé půdy; hut. k-á vyzdívka peci obsahující jako hlavní součást kysličník křemičitý a vzdorující účinkům strusek; k-á pec s kyselou vyzdívkou; k. pochod zkujňování surového železa v kyselých martinských pecích na ocel dobře zbavenou plynů; k-á ocel vytavená kyselým pochodem 3. expr. nevlídný, rozmrzelý: k. úsměv; dělat k. obličej; — zpodst. kyselo v. t.; — kyselé, -ho s. nář. plíčky na kyselo (A. Mrš., Rais, Baar); → přísl. kysele: šťovík chutná k.; – chem. k. reagovat mít kyselou reakci; – tvářit se k.; *kyselo: bylo mu k. (Rais) byl mrzutý; → podst. kyselost, -i ž.: okurky, omáčky kyselá chuť; – zeměd. k. půdní; med. překyselení, acidita; – k. mezi přáteli; odpovědět na urážku bez k-i