balada

, -y ž. (z fr.) liter. lyrickoepická báseň s ponurým spádným dějem; → expr. zdrob. baladička, baladk…

baladický

[-dy-] příd. 1. k balada: b. prvek; b-á látka, účinnost 2. kniž. truchlivý, ponurý, pochmurný, děsiv…

baladičnost

[-dy-], -i ž. baladický ráz, baladické prvky; baladika, baladistika: b. kraje, hor; b. utajená v živ…

baladik

[-dyk], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) skladatel balad

baladika

[-dy-], -y ž. 1. tvorba, soubor balad; baladistika: b. Wolkrova; poklady lidové b-y 2. baladičnost, …

baladisace

[-dyza-], baladizace, -e ž. dodávání rázu balady: b. symbolu (Sova)

baladisovati

[-dyzo-], baladizovati ned. (co) dodávat rázu balady ○ předp. z-

baladista

[-dy-], -y m. (1. mn. -é) skladatel balad; *baladistický [-ty-] příd. působící jako balada: b-á hist…

baladistika

[-dysty-], -y ž. 1. soubor baladických děl; tvorba balad; baladika: česká b.; prostonárodní b. 2. ba…

*baladový

, *baladní příd. k balada: b-ový typ (Šal.); b-ní látka (Ner.); → podst. *baladovost, -i ž. baladick…

beladona

, -y ž. (z it.) rulík zlomocný (bot.)

*bezladí

, -í s. neurovnanost, nelad: malebné b. (lesa) (Šmil.); přen. b. v duši rozháranost

*bezladný

příd. jsoucí bez ladu, neurovnaný: b-á kupa

bezodkladný

[bes-o- i bezo-] příd. nesnášející odkladu, neodkladný; neprodlený, okamžitý, naléhavý: b. odchod; b…

bezpříkladný

příd. nemající příkladu; neobyčejný, kromobyčejný, neobvyklý, nevídaný, neslýchaný, ojedinělý: b. he…

bolnosladký

příd. řidč. bolný a sladký zároveň; sladkobolný: b. tón; b-á melodie; → přísl. -sladce

dohladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co, koho) dokončit hlazení: začal hladit kníry, ale nedohladil (Jir.);

dochladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) ochladit na žádoucí stupeň: dochlazené pivo; — ned. dochlazovati

doklad

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. průkazní listina; osvědčení, průkaz, dokument: občanská legitimace je důle…

*dokladný

příd. průkazný, dokladový: d-é vylíčení; podávat d. obraz o něčem

dokladový

příd. k doklad: d. materiál k vědecké studii; d-é listiny; jaz. d. slovník dokládající užití heslový…

doladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) (co) dokončit ladění, dodatečně vyladit na správné tóny: d. hudební nást…

dosladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) přidat cukru na dostatečnou, žádanou sladkost: d. si kávu; doslazen…

†důklad

, -u m. (6. j. -u) 1. důkladnost: vylíčit s d-em (Pal.); promluvit s d-em (Vlč.) s důrazem 2. doklad…

důkladný

příd. 1. jdoucí do podrobností, do hloubky; do podrobností, do hloubky a řádně udělaný; zevrubný, po…

dvojkladka

, -y ž. (2. mn. -dek) tech. kladka s dvěma zářezy

Filadelfie

, -e ž. město v USA; filadelfský příd.

fusikladium

[-ziklády-], fuzikládium, -ia s. (z lat. zákl.) 1. zahr. cizopasná houba Venturia (Fusicladium) způs…

gladiátor

[-dy-], -a m. (z lat.) (ve starověkém Římě) zápasník v cirku: zápas g-ů; přen. expr. zápasník, bojov…

gladiola

[-dy-], -y ž., gladiol, -u m. (6. j. -u) (z lat.) zahr. mečík (bot.)

Helada

, Hellas, -ady ž. kniž. Řecko, zvl. starověké; Řekové; heladský příd.: h-á kultura

Hellada

, Hellas v. Helada

hlad

, -u m. (6. j. -u, řidč. -ě) 1. tělesný pocit touhy po potravě, pocit potřeby, nutnosti jíst (v 7. p…

hladce

v. hladký

hladicí

příd. určený, sloužící k hlazení: h. deska; tech. h. pilník; h. hoblík hladík

hladič

, -e m. (živ.) (hladička v. t.) kdo něco hladí: h. skla; — hladič, -e m. (neživ.) zařízení k hlazení…

hladička

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. k hladič (živ.): h. skla 2. stroj n. přístroj k hlazení; nář. žehlička (Nov…

hladičký

příd. expr. velmi hladký, hezky, příjemně hladký: h-é čelo

hladidlo

, -a s. (2. mn. -del) odb. nástroj, kterým se uhlazuje, hladí: kostěné h.

hladík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) tech. 1. menší hoblík k jemnějšímu rovnání ploch, hladicí hoblík 2.…

hladina

, -y ž. 1. povrch vody: h. rybníka; h. moře; výška nad h-ou moře nadmořská; ♦ udržet se nad h-ou, př…

hladinář

, -e m. brusič skla, který vybrušuje sklo do rovných ploch

hladinký

příd. expr. velmi hladký, hezky, příjemně hladký: h-á tvář; → přísl. hladince

hladinový

příd. k hladina: h-é plavidlo; fyz. h-á nádoba které se užívá k vyrovnání tlaků pomocí hladin spojit…

hladírna

, -y ž. (2. mn. -ren) dílna, kde se něco hladí

hladiti

ned. (3. mn. -í, rozk. hlaď, trp. -zen) 1. (koho; co komu) rukou jemně přejíždět: h. někoho po tváři…

hladítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) odb. nástroj, kterým se uhlazuje, hladí: skleněné h. (na prádlo) (Jir…

hladivý

příd. k hladiti: h. dotek; h. pohyb; → přísl. hladivě: h. přejet tvář

*hladkati

ned. (sloven.) hladit, laskat (Něm.)

hladko

přísl. v. hladký

hladko

I, -a v. hladký

hladko-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova hladký, a to 1. jako s její vlastno…

hladkokorý

příd.: kniž. h. buk, kmen

hladkolesklý

příd.: h. nábytek

hladkolící

příd.: kniž. h. děvče

hladkosrstý

příd.: h. foxteriér

hladký

příd. (2. st. hladší) 1. mající povrch na dotyk úplně bez jakýchkoli výstupků a nerovností, bez drsn…

hladný

příd. řidč. hladový: h-é holátko; h-á země; pobíhat jako h-á myš v pasti; → přísl. hladně: h. lámat …

Hladolet

, -a m. zast. hvězd. (planeta) Saturnus; — hladolet, -a m. expr. hubený, hladový, též chamtivý člově…

hladomor

, -u m. 1. mor z hladu, způsobený obecným nedostatkem potravy: h. za třicetileté války *2. hladomorn…

hladomorna

, -y ž. (2. mn. -ren) vězení, kde bývali vězňové usmrcováni hladem; lidomorna; přen. expr. studená, …

hladomřivý

příd. trpící, umírající hladem; hladovějící: h. ubožák; -mřivec, -vce m. řidč. hladomřivý člověk; př…

hladovec

, -vce m. expr. 1. kdo má hlad: jedl jako h.; h-i (vlci) se začali rvát o sousta 2. chudý člověk; nu…

hladověnka

, -y ž. nář. osívka (Kosm.)

hladověti

ned. (3. mn. -ějí) 1. trpět hladem, nedostatkem potravy; lačnět: v bídě h.; obležení hladověli 2. ex…

†hladovitý

příd. hladový: h. vězeň (Wint.): h. kůň (Čel.); → přísl. †hladovitě: h. jísti (Wint.)

hladovka

, -y ž. (2. mn. -vek) odmítání potravy jako projev protestu: h. vězňů; zahájit h-u

hladový

příd. k hlad 1. pociťující nutnost jíst; lačný: h. člověk; h-é děti, přen. hubené, vychrtlé: jet s h…

hladýš

, -e m. okoličnatá bylina s žlutavými květy a s drobně dělenými listy; bot. rod Laserpitium: h. prus…

hořkosladký

příd. hořký a sladký: h-á chuť jablek; přen. bás. h-é city milé i nemilé; → přísl. hořkosladce

chlad

, -u m. (6. j. -u) 1. nízká teplota; chladno, studeno (op. teplo): pociťovat teplo i ch.; uchovávat …

chladicí

příd. sloužící k chlazení: ch. zařízení; ch. nádrž, věž, skříň; ch. směs; ch. kapalina; piv. ch. sto…

chladič

, -e m. chladicí zařízení, zprav. na ochlazování kapalin n. plynů: ch. vzduchu; solaukový, mokrý, su…

chladírenský

příd. k chladírna: ch-é zařízení; ch. průmysl; ch-á vejce dodaná na trh z chladíren

chladírna

, -y ž. (2. mn. -ren) místnost uměle chlazená na teplotu několika stupňů nad bodem mrazu pro uskladň…

chladiti

ned. (3. mn. -í, trp. -zen) (co; ~) činit chladným, zbavovat tepla; ochlazovat: ch. víno; motor chla…

chladivo

, -a s. chladicí látka; tech. látka používaná v chladicím zařízení, jejímž vypařováním se dosahuje c…

chladivý

příd. k chladiti; poskytující pocit chladu, zprav. příjemný: ch-á voda; ch. obklad; ch. nápoj; ch. s…

chladnice

, -e ž. 1. hut. chladicí těleso ve vyzdívce vysoké pece 2. piv. nádoba na předchlazování mladiny; ch…

chladnička

, -y ž. (2. mn. -ček) odb. skříň se zařízením na chlazení potravin; lednička (neodb.)

chladník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) řidč. tech. chladič: mokrý ch.; sprchový ch.

chladno

, -a s. nízká teplota; chlad, studeno, zima (op. teplo): opatřit se proti chladnu; noční ch.; nastal…

chladno-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova chladný, a to 1. jako s její vlastn…

chladnokrevný

příd. zachovávající rozvahu, nepodléhající bázni, rozčilení; klidný, rozvážný (op. horkokrevný, vzně…

chladnomilný

příd. dobře snášející chladné prostředí, přizpůsobený chladnému prostředí (op. teplomilný): ch-é živ…

*chladnomyslný

příd. mající chladnou mysl, chladnokrevný, klidný, rozvážný: ch. člověk, typ

chladňounký

, chladňoučký, chlaďounký příd. řidč. expr. pěkně, příjemně chladný: ch-é ráno; větřík od západu chl…

chladnouti

ned. (min. -dl, podst. -dnutí) 1. pozbývat tepla, stávat se chladným, studeným; stydnout: jídlo chla…

chladný

příd. 1. mající nízkou teplotu, způsobující pocit chladu, mírně studený (op. teplý): ch-á voda; ch. …

†chladoležka

, -y m. pohodlný člověk, lenoch (Jir.)

chladový

příd. k chlad: fyziol. ch. smysl schopnost živých tvorů vnímat chlad; anat. kožní tělíska ch-á a tep…

klad

, -u m. (6. j. -u) 1. dobrá vlastnost, světlá, příznivá stránka, vyhovující znak, výsledek něčeho (o…

kláda

, -y ž. (2. mn. klád) 1. silnější kmen stromu zbavený větví a zprav. i kůry: vozit klády; hromada kl…

kladecí

příd. určený, sloužící ke kladení: text. k. jehly, hřeben, přístroj

kladeč

, -e m. dělník provádějící kladení cihel, parket, potrubí ap.: zedničtí podavači, k-i a maltovači; k…

kladečka

v. kladka I

kladečský

příd. ke kladeč: k-é nářadí; k. závod; k-é čety

kladélko

, -a s. (mn. 2. -lek, 6. -ách) zool. součást samičích rozmnožovacích ústrojí u hmyzu

kladí

, kládí, -í s. 1. stav. soustava vodorovných břeven spočívající na sloupech n. pilastrech 2. nář. kl…

kladička

v. kladka I

kladina

, -y ž. těl. tělocvičné nářadí užívané především k cvičení rovnováhy: přejít k-u; cvičit na k-ě; vol…

kladivář

, -e m. sport. lehký atlet pěstující hod kladivem

kladivářský

příd. ke kladivář: pěkný k. výkon

kladívko

, -a s. (mn. 2. -vek, 6. -ách) zdrob. ke kladivo: dřevěné k.; hornické k.; lékařské vyšetřovací k.; …

kladívkový

příd. ke kladívko: k-é topůrko; tech. k. papír hladký kreslicí papír; k. mlýn mající jako součást dr…

kladivo

, -a s. (6. j. -u) nástroj k bušení, tlučení, bití do něčeho: k-a bušila do žhavého železa; zatlouka…

kladivoun

, -a m. žralok s příčně protaženou hlavou; zool. rod Sphyrna: k. velký

kladivovitý

příd. připomínající tvarem kladivo: k-é ruce; k. nástroj

kladivový

příd. ke kladivo: k. úder; přen. zř. k-é slovo (Šal.) pádné; tech. k-á valcha; k-é drtidlo; k. jeřáb…

kladka

I, -y ž. (2. mn. -dek) otáčivý kotouč opatřený na obvodu žlábkem, kterým prochází lano n. řetěz, slo…

kladka

II v. kláda

kladkostroj

, -e m. tech. soustava kladek jako zdvihadlo; -strojní příd.: k. napětí

kladkovnice

, -e ž. tech. trám nesoucí jednu n. několik kladek (např. u jeřábu, stožáru ap.)

kladkový

příd. ke kladka I: tech. k. závěs; k-á komůrka

kladnice

, -e ž. 1. tech. rám s jednou n. několika kladkami u kladkostrojů a zdvihadel 2. mlyn. součást mlecí…

Kladno

, -a s. (6. j. -ě) město v Čechách; kladenský příd.: k-ští hutníci

kladný

příd. 1. založený na kladu, na příznivém postoji k něčemu, ztělesňující klad, výhodnost, prospěšnost…

kladrubák

, -a m. slang. kůň z hřebčince v Kladrubech, kladrubský kůň: vysocí k-ci

Kladruby

, -rub m. pomn. (6. -ech, 7. -by) jm. obcí v Čechách; kladrubský příd.: k. hřebčinec; k. kůň z Kladr…

Kladsko

, -a s. 1. území v Polsku při západní části československo-polských hranic; někdejší hrabství příslu…

knihosklad

, -u m. (6. j. -u, -ě) *1. sklad knih: knihy, jež putují z tiskárny do k-u (Mach.) †2. nakladatelstv…

kupříkladu

(ps. i ku příkladu, zkr. kupř.) přísl. vyjadřuje, že doklad n. příklad k pronesenému tvrzení je uvád…

Kyklady

, -ad ž. pomn. souostroví v Egejském moři; kykladský příd.: k-ští Řekové

kyselosladký

příd. kyselý i sladký: k-é okurky (Ner.) (čast. sladkokyselé)

lad

, -u m. (6. j. -u) 1. (běžné jen ve spoj. s předl. bez) soulad, pořádek, harmonie (op. nelad): obraz…

lada

v. lado

ladánum

, -na s. (z lat. driv. řec.) odb. vonná pryskyřice používaná jako kadidlo

ladem

v. lado

ladění

, -í s. 1. zvukový soulad, znění, zprav. příjemné, harmonické: hebké l. hlasu 2. kniž. uzpůsobení, s…

ladicí

příd. určený, užívaný k ladění, na ladění: l. pomůcky; l. tón podle něhož se ladí; sděl. tech. l. kn…

ladič

, -e m. (ladička v. t.) odborník pro ladění: l. pian, varhan

ladička

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. k ladič 2. ladicí pomůcka udávající zprav. tón komorní a

ladírna

, -y ž. (2. mn. -ren) místnost (pro členy orchestru), kde se ladí hudební nástroje: l. hudebních nás…

laditelný

příd. takový, který lze ladit: l. okruh přijímače; vysílač l. na dvě vlnové délky

laditi

ned. (3. mn. -í, trp. -děn) 1. (co) upravovat výšku tónů hudebních nástrojů podle normálu: l. housle…

ladítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) řidč. ladička

ladní

příd. k lado: bot. bika l.; máčka l.

ladný

příd. budící příjemný pocit souladu, úměrnosti, vyrovnanosti, libý dojem krásy ap.; souladný, harmon…

lado

, -a s. (6. mn. -ech) (v j. č. běžný jen 7. p. ladem, jinak zast. a kniž.), obyč. mn. lada neobdělan…

Ladoga

, -y ž. jezero v severozápadní části SSSR; ladožský příd.: l-žští rybáři; l-á cesta přes zamrzlou La…

ladoňka

, -y ž. (2. mn. -něk) drobná cibulnatá bylina s hroznem blankytně modrých kvítků; bot. rod Scilla: l…

†ladrovaný

, †ládrovaný příd. (z něm.) pokrytý pancířem: bohatě ládrovaní koně (Jir.)

†ladry

, -ů m. pomn. (z něm. zákl.) kožený koňský postroj (Jir.)

lady

[lejdy] neskl. ž. (angl.) dáma tzv. vyšší anglické společnosti: l. Hamiltonová; vypadá jako skutečná…

†medosladký

příd. bás. sladký jako med: m. jed (Slád.); m-á slova (Čech); m. jazyk (Koll.)

Milada

, -y ž. osobní jm. ženské; → expr. zdrob. Miládka, Miladka, -y ž.

*milosladký

příd. bás.: m. úsměv (Pfleg.); → přísl. *milosladce (Něm.)

*místovladař

, -e m. zástupce vladaře (Havl., Zey.)

mladěvroucí

příd. bás. vroucí jako u mladých lidí, mladicky vroucí: m. city (Ner.)

mladice

, -e ž. mladá žena n. dívka: m. i stařeny (Jir.); není to už žádná m.; strojí se jako m.; → zdrob. *…

*mladicí

příd. sloužící k omlazení; omlazující: m. jablka (Erb.)

mladický

příd. k mladík, mladice; mladistvý: m-á léta života; m-á nerozvážnost, ukvapenost, nezkušenost; m. v…

mladictví

, -í s. řidč. mladický věk, mládí; mladistvost, mladickost: nezkušené m.; znak m. (Hál.)

*mladič

, -e m. mladý les, mladina: hustý m. (Křička)

mladička

v. mladice

mladičký

, mladinký příd. expr. velmi, mile mladý, mládím půvabný; mlaďoučký, mlaďounký: m. virtuos; po m-čké…

mladík

, -a m. (6. mn. -cích) 1. mladý muž, jinoch: hezký, nezkušený, lehkomyslný m. mládenec, hoch, chlape…

mladina

, -y ž. 1. les. mlazina, mlází: pěkně vzrostlá m. 2. piv. sladina vařená s chmelem; → zdrob. k 2 mla…

mladinký

v. mladičký

mladinový

příd. k mladina; piv. m. kotel v němž se vařením sladiny s chmelem získá mladina

†mladiství

, -í s. mládí (Klicp., Sab.)

mladistvý

(*mladistý, Hál., Hol.) příd. (velmi) mladý; mladě svěží: m. věk; m-á tvář; m. král (Pal.): m. provi…

mladiti

ned. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. bás. (co) činit mladým n. mladším, omlazovat: m. líce (Ner.) 2. ob. (…

mlado

neskl. m. zast. polit. slang. příslušník mladočeské strany, mladočech (Herb., Svob.)

mlado-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova mladý, a to 1. jako s její vlastnos…

mladoboleslavský

příd. k Mladá Boleslav (město v Čechách): m. kraj, rodák

*mladobujný

příd. kniž. mladě bujný: m. národ; m-é srdce (Ner.); → přísl. mladobujně: paměť se začala m. oživova…

mladočech

, -a m. (6. mn. -ších) (mladočeška, -y ž.) příslušník n. stoupenec tzv. strany mladočeské: po agrárn…

mladodiluviální

[-dy-] příd. geol. pocházející ze svrchního diluvia: m. člověk

mladodramatický

[-ty-] příd. hud. m. soprán lyrický; m-á pěvkyně s tímto hlasem

mladogramatický

[-ty-] příd. jaz. m-á škola významný směr historickosrovnávací jazykovědy v 2. pol. 19. stol.; mlado…

mladogvardějec

, -jce m. (z rus.) (za druhé světové války) člen komsomolské skupiny Mladá garda (jejíž činnost zach…

mladohegelovec

, -vce m. filos. příslušník radikálních stoupenců něm. filosofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela

mladokomik

, -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) div. herec hrající mladé komické postavy dř. vůbec, dnes hlavn…

mladolamač

, -e m. horn. horník, kt. se zaučuje na lamače

†mladomanžel

, -a m. (5. j. -i, mn. 1. -ové, -é, 4. -y, -e, 7. -y, -i) řidč. novomanžel; obyč. mn. m-é novomanžel…

mladoněmec

, -mce m. příslušník, stoupenec Mladého Německa; mladoněmecký příd.: m-é hnutí, ideály; mladoněmectv…

mladoturek

, -rka m. (6. mn. -rcích) hist. stoupenec konstitučních reforem v Turecku za posledních dob sultanát…

†mladoženich

, -a m. (mn. 1. -ši, -chové, 6. -ších) (sloven.) ženich n. novomanžel (Něm.)

†mladoženka

, -y ž. (2. mn. -nek) (sloven.) nevěsta n. novomanželka (Něm.)

†mladoženstvo

, -a s. (sloven.) mladí manželé, novomanželé (Něm.)

mladoň

, -ně m. zast. bás. mladík, mládenec: statný m. (Čel.); bujný m. (Bass); — Mladoň, -ně m. jméno, jež…

mladost

, -i ž. 1. mladý věk; mládí: od m-i; z m-i; překrásný čas m-i; já jsem té m-i mnoho neužil (K. Čap.)…

*mladostný

příd. kniž. mladistvý: m-á tvář (Bass)

†mladota

, -y ž. mladost, mládí (Kos.)

mladší

příd. 1. 2. st. k mladý (v. t.) 2. mimo srovnávání nepříliš mladý, nepříliš starý: m. člověk

mladšinka

, -y ž. nář. (dř.) mladší služka (v zeměd. hospodářství): děvečka s m-ou (Baar)

*mladucha

, *mlaďucha, -y ž. nář. mladá žena, nevěsta, mladice (Něm., A. Mrš., Preis.)

mladuška

, -y ž. (2. mn. -šek) včel. mladá včela krmící larvy; kojička

mladý

příd. (2. st. mladší, jm. tvar mlád) 1. jsoucí v prvním období života, ve vzrůstu (op. starý): m. čl…

nadhladinový

příd. řidč. jsoucí, působící nad hladinou: n. výbuch; n-í ničitelé lodí

nahladit se

dok. i ned. (3. mn. -í, trp. -zen) (koho, čeho) mnoho a často hladit (v. na- II): děti se veverky do…

nahladko

(ps. též na hladko) přísl. hladce: n. učesané vlasy; n. utřít brambory

nahladověti se

dok. i ned. (3. mn. -ějí) prožít, prožívat mnoho hladu (v. na- II): mnoho se nadřeli, našetřili, ba …

*náchlada

, -y ž. nachlazení: já jsem chyt ňákou n-u nebo nádchu (K. Čap.)

nachladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) způsobit ochuravění z chladu; nastudit: n. si nohy, ledviny; — nach…

nachladlý

příd. 1. takový, kt. nachladl; nachlazený, nastydlý, nastuzený: jsem trochu n., mám rýmu 2. řidč. (o…

nachladnouti (se)

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) onemocnět z chladu; nachladit se, nastydnout, nastudit se: zapni si k…

náklad

, -u m. (6. j. -u) 1. řidč. nakládání, naložení: obstarat n. brambor na vůz; přen. zast. nemalým n-e…

nakládač

, nakladač, -e m. (živ.) (nakládačka I, nakladačka, -y ž.) kdo nakládá n. vykládá náklady: přístavní…

nakládačství

, nakladačství, -í s. zaměstnání nakládače: živil se n-m

nakladatel

, -e m. (nakladatelka, -y ž.) (dř.) podnikatel, kt. platil náklad na vydávání knih, uměleckých děl a…

nakladatelský

příd. k nakladatel, k nakladatelství: n-á smlouva; n-é podnikání

nakladatelství

, -í s. nakladatelský podnik; řidč. nakladatelské podnikání: Nakladatelství ČSAV; Státní pedagogické…

nakladatelstvo

, -a s. †1. nakladatelství: venkovská n-a (Ner.) *2. nakladatelé (jako celek): českému n-u přibyl no…

nákladek

, -dku m. nář. 1. břímě, tíha: n-y sněhu (Rais) 2. náčinek, obkladek (Rais)

nákladiště

, -ě s. (2. mn. -šť) místo, na kt. se nakládá: žel. jedna n. několik kolejí určených k nakládání n. …

†nákladitý

příd. nákladný: stavějí n-é domy (Jir.)

nákladní

příd. 1. sloužící k dopravě nákladů: n. vlak, auto, loď; n. doprava; dopr. n. smlouva o přepravě nák…

†nákladnický

příd. k nákladník: n. dům pravovárečný (Tyl, Ner., Wint. aj.)

†nákladník

, -a m. (6. mn. -cích) (†nákladnice, -e ž.) 1. osoba, kt. nesla náklad na určité podnikání, z něhož …

nákladný

příd. 1. vyžadující velkého nákladu, drahý, drahocenný: n-á cesta; vést n. život, n. dům *2. s námah…

nákladový

příd. k náklad 2, 4, 5: n-á doprava nákladní; dopr. n-é nádraží; n-á plavba; úč. n. účet na kt. se ú…

nálada

, -y ž. 1. celkový citový stav mysli, citové rozpoložení: mít dobrou, špatnou n-u; být v dobré, špat…

naladění

, -í s. řidč. nálada: vzrušené n. diváků; svit měsíce v nočním n.; v. též naladiti

naladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) 1. (co) provést ladění (hudebního nástroje): n. strunu, housle, klavír;

*náladkář

, -e m. hanl. umělec, kt. vzbuzuje malicherné nálady lacinými prostředky, kt. si hraje s náladami (Š…

*náladkařit

ned. (3. mn. -í) hanl. vzbuzovat malicherné nálady lacinými prostředky: (autor) spíš náladkaří než t…

*náladkářský

příd. hanl. k náladkář: "umění" n-é (Šal.)

*náladkářství

, -í s. hanl. vzbuzování malicherných nálad lacinými prostředky: rozbředlé n. a nasládlá přecitlivěl…

náladotvorný

příd. řidč. kniž. tvořící, budící náladu: barevnost malby má účel n.; n-á filmová hudba; → podst. -t…

*náladovec

, -vce m. 1. kdo podléhá náladám, rozmarům; náladový člověk: byl bručoun a n. 2. umělec budící nálad…

náladový

příd. 1. citově neukázněný, podléhající náladám; rozmarný, vrtošivý: n. člověk 2. vzbuzující n. vyst…

namladit

dok. obl. (koho, 4. p.) nalákat, navnadit, zvábit: n. kupce; ryb. slang. házením potravy na něj. mís…

například

(ps. též na příklad) přísl. vyjadřuje, že doklad n. příklad k pronesenému tvrzení je uváděn namátkou…

návladní

(*nadvládní Vrchl.), -ho m. zprav. ve spoj. státní n. (dř.) státní zástupce, veřejný žalobce, prokur…

návladnický

příd. k návladní: n-é řeči (Čap.-Ch.)

návladnictví

, -í (†návladnictvo, -a, Ner., Arb., Klost.) s. (dř.) úřad návladního, státní zastupitelství, prokur…

nekladný

příd. jiný než kladný: mat. n-é číslo nula n. číslo záporné

nelad

, -u m. (6. j. -u) poněk. kniž. 1. (nehezký) nepořádek, neurovnanost, neuspořádanost: mít své věci v…

neladný

příd. poněk. kniž. 1. (nehezky) nepořádný, neurovnaný, neuspořádaný: n-á hromada papírů na stole; n.…

nemladý

příd. ne zcela mladý; poněkud starší, dosti starý: n. muž prošedivělých vlasů; žena už n-á; → přísl.…

nenálada

, -y ž. řidč. špatná nálada; rozmar: projevovat n-y; přes svoji n-u vyhověl

neodkladný

příd. takový, kt. nestrpí odkladu; naléhavý, nutný: n-á záležitost, potřeba pilná; n-é opatření; n-é…

neshladitelný

[-zhla-] příd. takový, kt. nemůže být shlazen, vyhlazen; trvalý, stálý: n. dojem; n-á víra v dobro; …

*nesklad

, -u m. (6. j. -u) neurovnanost, nepořádek: nelad a n. (Zey.); v malebném n-u (Šmil.)

neskladný

příd. 1. takový, kt. je možno jen obtížně úsporným způsobem složit, uložit, srovnat: dopr. n-é zboží…

nesoulad

, -u m. (6. j. -u) neexistence, nedostatek souladu; neshoda, nesouhlas, disharmonie, disonance, rozp…

nevyhladitelný

příd. takový, kt. nemůže být vyhlazen; nezahladitelný, trvalý: n-á vzpomínka; n-é stopy; n. z paměti…

nezahladitelný

příd. takový, kt. nemůže být zahlazen; nevyhladitelný, trvalý: n-é stopy; n-é rány; n. dojem nezapom…

obklad

, -u m. (6. j. -u, řidč. -ě) 1. stav. (čeho čím) pokrývání stěn, stropů aj. ploch stavebním materiál…

obkládač

, obkladač, -e m. (obkládačka I, obkladačka, -y ž.) kdo provádí obklady stěn ap.

obkládačský

, obkladačský příd. k obkládač, obkladač: o-é práce, závody; o-čští učňové

obkladek

, -dku m. (6. mn. -dcích) obklad, náčinek: studený, teplý o.; → expr. zdrob. obkladeček, -čku m. (6.…

obkladný

, řidč. obkladní příd. užívaný k obkládání něčeho: stav. o-á konstrukce sloužící k zabezpečení jiné …

obkladový

příd. k obklad; stav. sloužící k obložení něj. konstrukce, zprav. pro úpravu povrchu: o. materiál; o…

odklad

, -u m. (6. j. -u, -ě) odsunutí, odsunování něčeho na pozdější dobu; odložení, odkládání: věc nepřip…

odkládač

, odkladač, -e m. zeměd. zařízení u žacího stroje, kterým se odkládá požaté obilí

odkladní

příd. 1. týkající se odkládání něčeho někam: o. plocha †2. způsobující odklad, odkladný: o. účinek (…

odkladný

příd. 1. způsobující odklad: o. návrh; práv. o. účinek odkládací 2. řidč. takový, kt. je možno odlož…

odladitelnost

, -i ž. sděl. tech. schopnost rozhlasového přijímače oddělovat ostře kmitočty jednotlivých vysílačů;…

odladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) sděl. tech. (co) laděním vyloučit příjem nežádoucího vysílače; — ned. od…

odladivost

, -i ž. sděl. tech. řidč. odladitelnost

odmlada

(ps. též od mlada) přísl. od mládí: o. trpěl nervovou chorobou

odmladek

, -dku m. (6. mn. -dcích) zahr. odnož vyrostlá z kořene stromu: o. višně

odmladkový

příd. k odmladek: o-é višně

ohladiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -hlaď, trp. -zen) 1. (co) učinit hladkým; uhladit: o. dřevo, kámen; ohlazená …

*ohladověti

dok. (3. mn. -ějí) vyhladovět (Třeb.)

ohlady

v. ohled 4

†ochlad

, -u m. (6. j. -u), †ochlada, -y ž. ochlazení: podívám se, kde by bylo něco pro ochlad (Tyl): na naš…

ochladiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -chlaď, trp. -zen) 1. (co, koho) učinit chladným, zbavit tepla; zchladit: o. …

ochladlý

příd. řidč. takový, kt. ochladl; zchladlý: vzduch byl o.; o-é jídlo na vyhaslé plotně; – o-á vřelost…

ochladnouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) 1. řidč. pozbýt tepla; stát se chladným; zchladnout, vystydnout: voda…

*omlada

, -y ž. omlazení: srdce dojde o-y (Hál.)

omladek

, -dku m. (6. mn. -dcích) mladý výhonek, mladá větvička; odnož: o. u kořene stromu; o-y otavy (Svob.…

omladina

, -y ž. (ze srbch.) mladí lidé, mládež: bojechtivá o.; zábavy o-y; — Omladina, -y ž. pokrokové hnutí…

omladinář

, -e m. stoupenec Omladiny

omladinářský

příd. k omladinář: o-é hnutí; o-á organizace

omladinářství

, -í s. hnutí Omladiny, příslušnost k Omladině: báli se každé rebelie, o., svobodomyslnosti, sociali…

*omladinový

příd. k Omladina: o-é hnutí (Dyk); o-á inteligence

*omladinský

příd. k omladina: o-é srdce (Konr.)

*omladitel

, -e m. (*omladitelka, -y ž.) kdo něco omladil n. omladí: o. světa a života (Šal.)

omladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (koho, co) učinit mladým; dodat mládí, síly, svěžesti ap.: ten nápoj tě …

omladnice

, -e ž. šestinedělka: lože o. (Kos.); nejč. med. ve spoj. horečka o-ic horečnaté infekční onemocnění…

opakokladný

příd. jaz. o. význam význam slova spojeného se záporkou, který je opakem významu slova kladného (nik…

†oslada

, -y ž. oslazení, zpříjemnění: vzpomínky jen o-ou ti buďtež (Hol.)

osladič

, -e m. kapradina s laločnatými listy a sladkým oddenkem; bot. rod Polypodium: o. obecný

osladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. učinit sladkým: o. kávu; o. nápoj cukrem, sacharínem 2. expr. uč…

ovládatelný

, ovladatelný příd. takový, kt. může být ovládán: snadno, rychle o-é zařízení; dobře o. kůň; neovlád…

paladin

[-dýn], paladýn, -a m. (1. mn. -ové) (z fr.) 1. hist. jeden z dvanácti členů legendární válečné druž…

paládium

II [-dy-], palladium [-lá-], -dia s. (z řec. zákl.) chem. prvek ze skupiny platinových kovů, zn. Pd;…

paladýn

v. paladin

palladium

v. paládium II

podchladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) tech. (co) ochladit pod stanovenou teplotu: chemicky p., med. podchlazen…

podchladnouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) ochladnout pod stanovenou teplotu

podklad

, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. to, co se klade, dává pod něj. předmět n. je pod něčím: barevný ornament n…

podkladek

, -dku m. (6. mn. -dcích) †1. zdrob. k podklad 1-3: vlasy p-y umělými nabubřovati (Svět.) podložkami…

podkladní

, podkladový (*podkladný) příd. k podklad: p. krém; p-ná melodie (R. Svob.); – p., p-á betonová vrst…

podkladnice

, -e ž. žel. železná podložka mezi kolejnicí a pražcem

pohladiti

(3. mn. -í, trp. -zen) (nář. pohládnout Těsn.) dok. (koho, co) jemně přejet dlaní: p. někoho po tvář…

pochlad

, -u m. (6. j. -u) zast. a nář. chládek: příjemný p. (Jir.); p. májový (Hál.); → expr. zdrob. pochlá…

*pochladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (koho, co; ~) trochu ochladit: (kmen stromu) stínem nepochladí (Jir.)

*pochladlý

, *pochladný příd. trochu chladný (ve význ. 1), chladnější: sluníčko už trochu p-lé (Kubín); p-ná do…

*pochladnouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) trochu ochladnout: jeho (city) pochladly (Jir.)

poklad

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. cenné předměty (např. z drahých kovů, kamenů), zprav. někde ukryté: zakopa…

pokládač

, pokladač, -e m. (pokládačka, pokladačka, -y ž.) 1. kdo je zaměstnán kladením, pokládáním (ve význ.…

pokladenský

příd. (dř.) týkající se nemocenské pojišťovny, pokladny: p-ští lékaři

pokladna

, -y ž. (2. mn. -den) 1. zvlášť upravená schránka, řidč. místnost na uschování peněz a cenných věcí:…

pokladní

příd. k pokladna: p. prostor; úč. p. knihy obsahující zápisy příjmů a vydání hotových peněz; p. účet…

pokladnice

I v. pokladník

pokladnice

II, -e ž. 1. poněk. zast. poklad na 1: obecní, zámecká p.; ukrást p-i se všemi penězi (Něm.); přen. …

pokladnický

příd. k pokladník: p-é zaměstnání; → přísl. pokladnicky

pokladnictví

, -í s. funkce pokladníka: ujmout se p. ve spolku

pokladničit

ned. (3. mn. -í) ob. být pokladníkem: pokladničí ve spořitelně

pokladnička

, -y ž. zdrob. k pokladna 1 (k pokladnice II 1): sbírat dobrovolné příspěvky do p-y; dětská p. střád…

pokladniční

příd. k pokladna (pokladnice II): p. schránka; p. zpráva; dř. řidč. p. lékař pokladenský

pokladník

, -a m. (6. mn. -cích) (*pokladnice, -e ž., Wolk.) kdo spravuje pokladnu (přijímá a vydává peníze ap…

*pokladový

příd. k poklad: p. duch (Jir.) duch pokladu

polohladový

příd. špatně živený, téměř hladový

*poochladiti se

dok. trochu se ochladit: vzduch se poochladil (Jir.)

povychladlý

příd. řidč. takový, kt. povychladl: p-á polévka; přen. srdce p-é (Vrchl.)

povychladnouti

dok. řidč. poněkud vychladnout: jídlo povychladlo; přen. hněv povychladne (Arb,)

pramladičký

, pramladinký, pramlaďoučký, pramlaďounký příd. řidč. expr. velmi mladičký: p-ounký studentík (Ner.)

pramladý

příd. řidč. poněk. expr. velmi mladý: p-á holka (Čap.-Ch.)

prazáklad

, -u m. (6. j. -ě, -u) kniž. nejvlastnější základ: p. lidské existence; p. jeho názoru

prazákladní

příd. kniž. zcela základní; p. vliv; p. skutečnost; p. pojem; → přísl. *-základně (Píša)

prohladověti

dok. (3. mn. -ějí) (co) strávit (čas) hladověním: prohladověl dva dni

prochlad

, -u m. (6. j. -u) (†prochlada, -y ž., Čel.) kniž. chlad: p. hustého lesa (Jir.); jízda za p-u jest …

prochladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) silně zchladit: mráz prochladil místnost; — prochladiti se dok. sil…

prochladlý

příd. takový, kt. prochladl: p-á voda; p-é tělo prostydlé

prochladnouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) značně vychladnout; prostydnout: vzduch prochladl; místnost úplně pro…

proklad

, -u m. (6. j. -u) 1. polygr. prokládání sazby proložkami 2. polygr. proložka 3. dřev. prkénko klade…

prosladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. spotřebovat, promarnit slazením: p. hodně cukru 2. nechat prosák…

protiklad

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. úplný, pravý opak; kontrast: p. dobra a zla; povahové p-y; cit není p-em r…

protikladný

příd. k protiklad: jev složený z p-ch znaků protichůdných, antitetických; výrazy synonymní a p-é ant…

prstoklad

, -u m. (6. j. -u) hud. způsob používání (kladení) prstů při hře na nástroje; označení tohoto způsob…

předchladírna

, -y ž. (2. mn. -ren) tech. chladírna určená k předběžnému chlazení: p. masa

předchladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) tech. (co) předběžně ochladit, vychladit, zvl. před dalším zpracováním:

předpoklad

, -u m. (6. j. -u) (*předpoložení, -í s., Hol.) 1. nutná n. vhodná podmínka pro vytvoření n. existen…

předůkladný

příd. poněk. expr. velmi, nadmíru důkladný: p-á prohlídka; p. výklad; člověk ve všem p.; → přísl. př…

přehladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) řidč. hladivým pohybem lehce přejet po povrchu něčeho; pohladit: p. (dce…

přechladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. ochladit na nižší teplotu, než je třeba, příliš ochladit: p. piv…

přechladnouti

dok. nář. 1. prochladnout, nachladnout, nastydnout: přechladl na nohy (Jahn) 2. (trochu) vychladnout…

přechladný

příd. řidč. velmi, přespříliš chladný: p-é počasí; p-á povaha (Durdík)

překlad

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. převedení, přetlumočení (textu) do jiného jazyka; literární dílo přeložené…

překládač

, překladač, -e m. (živ.) 1. (též překládačka, překladačka, -y ž.) kdo překládá, přemísťuje něco něk…

překládačský

, překladačský příd. k překládač, překladač 1: p-á četa

překladatel

, -e m. (překladatelka, -y ž.) kdo překládá do jiného jazyka: p. z ruštiny; p. do češtiny; čeští p-é…

překladatelský

příd. k překladatel: p-á práce; p-é umění; → přísl. překladatelsky

překladatelství

, -í s. překladatelská činnost

překladiště

, -ě s. (2. mn. -šť) dopr. prostor určený k překládání přepravovaného zboží: říční p.; p. dřeva

překladištní

příd. k překladiště: p. kapacita; p. dělníci pracující v překladišti; p. jeřáby

překladné

, -ho s. dopr. poplatek za překládku

překladní

příd. řidč. překládací 1: p. zařízení

překladový

příd. 1. týkající se překládání do jiného jazyka: p-á literatura 2. řidč. určený k překládání zboží:…

přeladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) 1. (co) znovu, jinak naladit (hud. nástroj): p. housle, klavír 2. kniž. …

přeladný

příd. kniž. velmi ladný: p. zjev (Sab.)

přemladý

příd. řidč. velmi, nadmíru mladý: je (dívka) p-á, útlá (Hol.); v p-ém věku

přeskladnění

, -í s. zeměd. p. osiva jeho uschování přes jedno vegetační období k dalšímu výsevu

přeskladniti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) uskladnit jinam: p. zboží na vhodnější místo

přesladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) příliš osladit: p. kávu; přen. expr. p. milostnou scénu učinit příl…

přesladký

příd. velmi, nadmíru sladký: p-á vůně; p-é políbení; expr. p-á píseň sentimentální; p-é tajemství ve…

přihladiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -hlaď, trp. -zen) (co) hlazením trochu upravit, trochu uhladit: p. vlasy; p. …

*přichladlý

příd. trochu chladný: p. den (Neff)

příklad

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. co n. kdo může n. má být vzorem k napodobování; vzor: vzorná práce je p-em…

přikládač

, přikladač, -e m. (neživ.) tech. přikládací zařízení: automatický p. (uhlí); — *přikládač, *přiklad…

příkladek

, -dku m. (6. mn. -dcích) mysl. vejce přiložená k vysedění do jiného hnízda

příkladmý

příd. zř. poněk. zast. kniž. uváděný jako příklad: p. výpočet; → přísl. příkladmo řidč. poněk. zast.…

příkladně

přísl. 1. kniž. k příkladný: p. dobrý přítel; starat se o někoho p. vzorně; – řidč. být p. potrestán…

příkladný

příd. 1. takový, kt. může sloužit za příklad; vzorný: p. pracovník; p. život; p. pořádek; p-á trpěli…

příkladový

příd. k příklad: p. materiál

přiladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) (co) řidč. ještě trochu, o něco lépe naladit 1: p. housle

přisladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) trochu n. více osladit: nakládané okurky přislazené umělým sladidle…

Pylades

, -da m. (v řec. mytol.) hrdina tvořící s Orestem nerozlučnou dvojici věrných přátel: přen. kniž. Ja…

rozklad

, -u m. (6. j. -u) 1. rozložení n. rozpadnutí na jednotlivé složky (části, fáze, prvky ap.); rozlože…

rozkládatelný

, rozkladatelný příd. řidč. schopný rozkládání; rozkládací: snadno r. stůl

rozkladitý

příd. poněk. zast. řidč. rozložitý 2, 3: staré r-é topoly (Šmil.); – r-á žena (Čap.-Ch.) silná, tlus…

*rozkladník

, -a m. (6. mn. -cích) rozvratník (Šal.)

rozkladný

příd. 1. působící rozklad: r-é vlivy, myšlenky; r. prvek společnosti rozvratný; r-á kritika, tendenc…

rozkladový

příd. řidč. odb. k rozklad; rozkladný 2, 1: látkové proměny r-é; r-é enzymy (Málek); sděl. tech. r. …

rozlad

, -u m. (6. j. -u) poněk. zast. 1. (též *rozlada, -y ž., Šmil.) rozladění: naplnit (někoho) r-em (Ča…

rozladění

, -í s. 1. stav porušení dobré nálady: pocit r.; nedat najevo r.; známky r. (mysli) 2. porušení soul…

rozladěný

příd. 1. (o hudebním nástroji) takový, kt. pozbyl správného naladění: r. klavír: r-é struny 2. takov…

rozladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) 1. (co) rozrušit ladění (hudebního nástroje): r. housle; r. přijímač por…

rozmládlý

, rozmladlý příd. nář. svěží: rozmladlá vdova (Šír); rozmládlé olše (Jah.)

samonakládač

, samonakladač, -e m. polygr. zařízení na samočinné nakládání archů do skládacích aj. strojů

samovláda

, -y ž. 1. neomezená vládní moc jednotlivce; autokracie: carská s. absolutismus; lid utiskovaný s-ou…

seladon

[-dón], seladón, -a m. (z fr.) expr. 1. člověk přehnaně uhlazeného chování i zevnějšku; švihák: povr…

seladon

I [-dón], -u m. (6. j. -u) (z fr.) výtv. světle zelená barva; starší čínská kamenina n. porcelán se …

seladonit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) (z fr.) miner. zelený křemičitan obsahující železo, hořčík aj. prvky, kadaň…

shladiti

[zh-] dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. hlazením odstranit nerovnosti, učinit hladkým; uhladit: s. káme…

sklad

, -u m. (6. j. -u, ve spoj. s předl. na čast. -ě) 1. skladiště 1; uskladněné, uložené zásoby materiá…

skládač

, skladač, -e m. (skládačka I, -y ž.) kdo se zabývá skládáním něčeho, kdo něco skládá: s. uhlí, cihe…

skladatel

, -e m. (skladatelka, -y ž.) 1. kdo skládá, tvoří hudební dílo; komponista: čeští předmozartovští s-…

skládatelný

, skladatelný příd. řidč. takový, kt. může být skládán, složen; skládací 1: s. metr; → podst. skláda…

skladatelský

příd. k skladatel: s. zjev; s-á činnost; s-é pokusy; → přísl. skladatelsky: pracovat s.; s. vyrůstat…

skladatelství

, -í s. činnost skladatele: hudební s.; věnovat se s.

skladba

, -y ž. (2. mn. -deb) 1. složené, vytvořené umělecké dílo, zvl. hudební; kompozice 3: klavírní, tane…

*skladbový

příd. k skladba, skladebný: s-é chyby (Mach.) syntaktické

skladební

, skladebný příd. k skladba: s. prvek; s. problém; – s-á uvolněnost lidové písně; s-é mistrovství hu…

skladiště

, -ě s. (2. mn. -šť) 1. budova, místnost ap. k uskladnění zásob, zvl. zboží; sklad 1: s. materiálu; …

skladištné

, -ho s. žel. poplatek za uskladnění

skladištní

příd. k skladiště: s. budova, prostory skladní; s. váha; s. poplatky; s. dělník; žel. s. kolej, ramp…

skladitý

příd. *1. složitý 1: s-ější výpravný postup (Sez.) †2. skládací 1: s. stůl (Wint.)

*skladka

, -y ž. (2. mn. -dek) záhyb, řasa 2: rouška složená v skladky (Hol.); skladky pláště (Vrchl.)

skladné

, -ho s. obch. poplatek za úschovu zboží ve skladišti

skladní

příd. k sklad 1: s. místnosti skladištní; s. dělník; s. vozy (Vávra) nákladní; — zpodst. skladní, -h…

skladnice

, -e ž. 1. k skladník: pracuje jako s. †2. skladiště 1: zřídil si krám, s. a sklepy (Prav.)

skladnický

příd. k skladník: s. plášť

skladník

, -a m. (6. mn. -cích) (skladnice v. t.) zaměstnanec, kt. vede a udržuje sklad (ve význ. 1)

-skladniti

jen s předp.: pře-, u-, vy-

skladný

příd. 1. takový, kt. je možno snadno složit, uložit, srovnat, kt. nezabere příliš mnoho místa (op. n…

skladovací

příd. souvisící se skladováním: s. prostory, možnosti; s. schopnost potravin

skladovatelný

příd. takový, kt. může být skladován, uložen, schopný skladování: maso je těžce s-é; dobře s-á jablk…

skladovati

ned. (co) ukládat do skladišť a ponechávat v nich: s. krmivo, maso, uhlí; neodborné skladování; zbož…

skladový

příd. k sklad 1: s-á hala; s-é zásoby materiálu; s-á karta, kartotéka; s-é účetnictví

slad

, -u m. (6. j. -u) piv. vyklíčená zrna ječmene, surovina k výrobě piva: český s.; zadní s.

sladař

, -e m. odborník pro výrobu sladu: moravští s-i

sladařský

příd. k sladař: s. průmysl; → přísl. sladařsky: s. podřadný ječmen

sladařství

, -í s. výroba sladu

sladěný

příd. takový, kt. je v souladu s něčím, harmonický: s-é hlasy operního sboru; s-é barvy koberce; → p…

sladičký

v. slaďoučký

sladidlo

, -a s. (2. mn. -del) prostředek, látka k slazení: přírodní, umělá s-a

sladina

, -y ž. 1. expr. něco sladkého: pije takovou s-u sladký nápoj; peče samé s-y sladké moučníky; řidč. …

sladinký

v. slaďoučký

sladinový

příd. k sladina: piv. s. filtr sloužící k oddělení sladiny od mláta

sladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) (co) uvést v soulad; zharmonizovat: s. nástroje v orchestru sehrát; s. r…

sladiti

I ned. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) činit sladkým; oslazovat: s. čaj; expr. s. někomu život zpříjemňo…

sladivo

, -a s. řidč. sladidlo: výroba s-a v cukrovarech

sladivý

příd. řidč. k sladiti (ned.), sladící: s-á přísada; → podst. sladivost, -i ž.

sladkavý

příd. nář. nasládlý: s. pokrm (A. Mrš.)

sladko

v. sladký

sladko-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova sladký, a to 1. jako s její vlastno…

sladkobol

, -u m. (6. j. -u) řidč. kniž. bol spojený s příjemným citem: stesk plný s-u; v s. sladěný hlas (Ben…

sladkobolestný

příd. řidč. kniž. sladký, příjemný a zároveň bolestný: s-á touha (Tyl); → přísl. sladkobolestně

sladkodechý

příd. bás. mající sladký dech, vonný: s. květ (Čech); přen. s-é tajemství (Šrám.); → podst. sladkode…

*sladkodyšný

příd. bás. sladce dýchající, vonný: s. květ (Zey.)

*sladkohlasný

, *sladkohlasý příd. mající sladký hlas: s-ná píseň (Vymazal); s-sý pták (Staš.)

sladkohořký

příd. sladký a hořký; hořkosladký: s. nápoj; s-á vůně; – s-á vzpomínka (Herrm.); → přísl. sladkohořc…

*sladkohubý

příd. expr. sladce mluvící: s. mluvka (Lier)

sladkokyselý

příd. sladký a kyselý: s-é okurky; s. ocet; s. pach; přen. s. úsměv; s-á řeč; potrav. okurky ap. v s…

*sladkolichotný

příd. sladce lichotivý: s-á slova (Slád.); → přísl. *sladkolichotně (Vin.)

sladkolistý

příd. mající sladké listy: bot. kozinec s.

*sladkomilostný

příd. sladce milostný: s-á hra (Neum.)

*sladkomluvný

, *sladkomluvý příd. sladce mluvící: s-ný přítel (Klost.); s-vá krása (Heyd.)

sladkomřivý

příd. řidč. kniž. sladce nyjící: s-é verše (Čech); s-á hudba (Vrchl.)

sladkonavinulý

příd. řidč. sladce navinulý, nakyslý: s-é jablko

*sladkopáchnoucí

příd. sladce vonící: s. voňavka

sladkoplodý

příd. mající sladké plody: s-á jabloň; zahr. jeřáb s. pěstovaná odrůda jeřábu obecného se sladkými j…

*sladkostrastný

příd. sladký, příjemný a zároveň strastný: s-á odpověď (Havl.)

*sladkoteskný

příd. sladce teskný: s-á píseň (Čech)

sladkotrpký

příd. sladký, příjemný a zároveň trpký: s-á míza (Nezv.)

sladkoústý

příd. řidč. kniž. sladce mluvící; výmluvný: s. řečník; s. melodik

sladkovišeň

, -šně ž. zahr. odrůda višně se sladšími plody vzniklá křížením s třešní

sladkovodní

(*sladkovodný R. Svob.) příd. k sladká (říční, jezerní) voda: s. jezero; s. ryby žijící ve sladkých …

sladkovonný

příd. kniž. a bás. sladce vonící: s-é kytice (Zey.); s. dech (Leg.)

*sladkoznící

, *sladkoznivý příd. sladce znějící: s-ící nápěv (Čech); s-ivý pramen (Čech)

sladkozvuký

, sladkozvučný příd. kniž. a bás. mající sladký zvuk: s. hlas; s-ká píseň (Heyd.); s-ná jména (Zey.)…

sladkost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je sladké: s. ovoce; – s. odpočinku; – s. melodie; – s. slov 2. (čast.…

†sladkota

, -y ž. sladkost: s. veršů (Mach.); – mandle, hrozinky a jiné lahůdky a s-y (Prav.)

*sladkovský

, -ého m. sladovnický (m.), sladovník (Jir.)

sladký

příd. (2. st. sladší) 1. mající chuť jako cukr, med (op. hořký 1): s. pokrm; s-é pečivo, ovoce; s-á …

sladmistr

, -a m. vedoucí výroby ve sladovně

sladomel

, -a m. (1. mn. -ové) (dř.) tovaryš při mletí sladu v pivovaru

slaďoučký

, slaďounký, řidč. sladičký (Klicp.), sladinký (Tyl), slaďoulinký příd. expr. velmi sladký, mile sla…

sladovací

příd. určený, sloužící k sladování: s. kampaň; piv. s. skříň skříňové sladovadlo

sladovadlo

, -a s. (2. mn. -del) piv. zařízení na sladování: bubnové s.; skříňové s. sladovací skříň

*sladovák

-a m. (6. mn. -cích) sladovnický (m.): my s-ci a mlynářští s námi (Jir.)

sladovati

ned. 1. (co) zpracovávat na slad: s. ječmen; piv. naklíčením vytvářet v zrnu dostatek enzymů 2. měni…

sladovka

, -y ž. (2. mn. -vek) hovor. 1. řidč. sladový bonbón: kornoutek s-ek 2. sladová káva

sladovna

, -y ž. (2. mn. -ven) výrobna sladu

sladovnický

příd. k sladovník, sladovnictví: s-é řemeslo; piv. s. ječmen; — zpodst. sladovnický, -ého m. poněk. …

sladovnictví

, -í s. obor výroby sladu a piva

sladovník

, -a m. (6. mn. -cích) (sladovnice, -e ž.) pracovník zaměstnaný při výrobě sladu a piva: vyučený s.