linka, -y ž. (2. mn. -nek) 1. rovná čára: okrajová l. výkresu; l. v sešitě, na tabuli; malba stěn se svislými l-mi mezi podélnými pruhy 2. co nějak připomíná čáru, zprav. rovnou: l. lesního průseku, zavodňovacího kanálu; kabátce zdobené l-mi vyznamenání stužkami; l. telegrafních sloupů řada; l. obzoru; l. horských hřebenů; šach. zř. linie, svislý, vodorovný n. diagonální sled polí na šachovnici 3. tech. (výrobní) linka výrobní pracoviště (seskupení strojů) uspořádané v sledu výrobního postupu: zavést výrobu do linky; automatická l. na výrobu cihel 4. spoj, po němž se něco dopravuje, zasílá, vysílá: letecká, tramvajová, autobusová, železniční, trolejbusová l.; nová l. podzemní dráhy; sděl. tech. vedení, po kt. se uskutečňuje spojení: telefonní, telegrafní, dálnopisná l.; přímá, volná l. odb. l. důvěry telefonní spojení s lékařskou poradnou pro případy duševní deprese, životní krize, bezradnosti ap. 5. směr, ráz, linie: řidč. dynamická l. hudební skladby; polit. slang. změnit linku (Tvorba) politickou linii; expr. zdrob. linečka, -y ž.