mísa, -y ž. (7. j. mísou, mn. 2. mís, mis, 3. mísám,...) 1. prohloubená kuchyňská n. stolní nádoba okrouhlého n. podélného tvaru; její obsah: hliněná m.; polévková m.; – m. koláčů, ♦ jíst s někým z jedné mísy být s ním v přátelských stycích; ob. chodit, běhat okolo něčeho (něj. věci, otázky) jako kočka okolo horké mísy (čast. kaše) nemít chuť to řešit, vyhýbat se tomu, bát se o tom přímo mluvit; ob. mít něco (stále) na míse (čast. na talíři) dostávat od někoho stálé výtky, týkající se zprav. téže věci; kuch. jídlo určené pro více osob rozložené na míse: studená m. směs studených pokrmů; švédská m.; teplá m. 2. nádoba mísovitého tvaru vůbec: záchodová m.; m. pro nemocné ke konání potřeby nemocného; tech. záchytná m. na olej (u motoru); med. ranná m. nádoba fazolovitého tvaru k zachycování tekutin při obvazování n. omývání nemocných; zeměd. krmná m. zařízení ke krmení dobytka (místo žlabu); → zdrob. miska, mísečka, mistička v. t.