měchýř, -e m. 1. anat. močový m. dutý ústroj, v němž se shromažďuje moč; svěrač m-e; žlučový m. dutý ústroj, v němž se hromadí a zahušťuje žluč, žlučník; zool. vzdušný m. orgán naplněný plynem (bohatým na kyslík) u kostnatých ryb 2. měchuřina 1: suché kravské m-e; m-em zalepené okénko; m. s penězi (Wint.); m. tabáku (Svět.); → zdrob. měchýřek v. t.