marný příd. 1. nemající naději na úspěch, uskutečnění ap.; bezvýsledný, bezúspěšný, zbytečný: m. boj; m-á oběť; m-é hledání; m-á práce, snaha; m-é sny, touhy, naděje, plány neuskutečnitelné, nesplnitelné; hovor. to je m-é musí to tak být, nelze jinak, je to nevyhnutelné, je zbytečné odporovat 2. nemající hodnoty, významu: planý, neužitečný, malicherný, zbytečný, nicotný: m-é hovory paniček; m-é trety; nepromluvit jediného m-ého slova; ♦ ob. m-á sláva darmo mluvit; hovor. to by nebylo m-é stálo by za to to podniknout, udělat ap., vyplatilo by se to †3. marnivý, ješitný: Popelka nebyla m-á (Něm.); být m. na svou krásu; m-á pýcha lidská (Herb.) 4. nář. tělesně slabý, hubený: už jsem taková m-á (Rais); — zpodst. *marno, -a s. marnost: hrob marna (Halas); → přísl. marně v. t.; marno řidč.: m. hledat (Jir.); m. mluvit; nář. vyjít na m. (A. Mrš.) nemít úspěch