milovník, -a m. (6. mn. -cích) (milovnice v. t.) 1. (čeho) muž mající něco v oblibě; ctitel, zbožňovatel: m. staré Prahy, hudby, starožitností; m. vodních sportů, fotbalu 2. herec, kt. hrává milovnické úlohy: první m.; hrát úlohy m-ů 3. poněk. zast. milenec 1, milý (zpodst.): švarný, ohnivý m.; → zdrob. milovníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (milovnička v. milovnice): hrát na jevišti sentimentální m-y