minouti dok. 1. (o čase) uplynout, uběhnout, utéci: léto minulo; půlnoc už dávno minula; minul mu pátý rok; minulo svatého Mikuláše (Jir.); nemine den (dne), aby nepršelo; růže dosud kvetou, ač jejich čas už minul; bez muziky neminula ani jedna svatba neobešla se 2. pominout, ustat, přestat, ztratit se, zaniknout: úzkost po chvíli minula; kouzlo minulo; období dostavníků minulo; zast. euf. když by který z nás minul (Jir.) zemřel 3. řidč. (koho, 4. p.) opustit: slast ho minula; Vojtěcha minuly smysly (Hál.) 4. (koho, co) vykonat pohyb, přejet, přejít mimo někoho, něco; nevšímavě projít vedle někoho, něčeho: v zamyšlení jsme minuli náves; vlak minul stanici projel stanicí; šel zvolna, co noha nohu mine; – minul mě bez pozdravu; minuli jsme se, jako bychom se neznali; neminul jediné hospody (Svět.) nevynechal 5. (koho, co; ~) nezasáhnout jako cíl (zprav. při střelbě), chybit, netrefit; nedostavit se jako výsledek, následek ap.; vyhnout se (komu, čemu): kulka ho minula; chtěl protivníka udeřit, ale minul ho; hodil po psu kamenem, ale minul ho o půl metru; rána minula cíl; třikrát vystřelil, ale vždy minul nezasáhl cíl; – trest (pokuta, práce) ho nemine neujde trestu atd.; neminula ho bohatá odměna neušla mu; v kartách hledala, co ji čeká a co ji nemine čemu se nevyhne; — minouti se ned. 1. (čeho; čím; s kým, čím), řidč. též minouti (koho, co) přejet, přejít mimo někoho, něco, nesetkat se s někým, něčím, nezastihnout někoho, něco: minul se cesty zabloudil; utíkal, jako by se smysly minul zbláznil; minul jsem se s bratrem (o pouhých pět minut); minul se (s) rozumem zešílel, pobláznil se; ten člověk se minul (s) povoláním pochybil ve volbě povolání; snaha lékařů se minula s účinkem byla marná 2. poněk. kniž. (koho, čeho) nezasáhnout jako cíl (zprav. při střelbě): chybit, netrefit: střelec se bažanta minul; rána se minula cíle; šíp se minul terče; dravec se pustil kolmo k zemi, ale minul se kořisti 3. nář. pominout, ztratit se, zmizet: vybere se i hluboká studeň, minulo se i bohatství (Něm.); blesk se neminul, obloha v neustálém ohni (Mrš.) nepřestalo se blýskat 4. nář. m. se bez čeho obejít se, oželet něco: bez něho (šátku) bych se minula (Preis.) ○ předp. po- (opo-); po- se, pro-, u- si, vy-, z-, z- si, za- si; — ned. míjeti, míjeti se