mlíti (*mleti) ned. (1. j. melu, rozk. mel, min. mlel, podst. mletí, zř. mlení, přech. přít. mela) 1. (co; ~) drtit větší částice něj. látky třením, nárazem na zcela drobné, rozřezávat na drobno: m. obilí, kávu, maso, kámen; m. ve mlýně; ♦ boží mlýny melou pomalu, ale jistě odplata za zlé činy přijde, byť i později; (už) mele z posledního (ob.) je u konce se zásobami, s penězi ap., vydává poslední síly; umírá; tichá voda břehy mele (bere) (pořek.) (o překvapivém jednání někoho, od něhož by se to nejméně čekalo); kdo dřív přijde, ten dřív mele (pořek.) má přednost 2. ob. (čím, co, jak) rychle něčím pohybovat, zvl. ústy; ob. expr. rychle a často nesrozumitelně mluvit; rychle něco odříkávat: m. pusou; kapr mele vodu pohybuje vodou; – zbůhdarma m. hubou, pantem, jazykem mnoho, nadarmo, bez přestání, naplano, zbytečně, hloupě mluvit; mlel německy mluvil zběžně nebo rychle; mlela od božího rána nepřetržitě hovořila; mlel, co se naučil z příručky rychle odříkával; mele nesmysly; m. celé příbuzenstvo mluvit o něm, pomlouvat je; ♦ mele páté přes deváté mluví zmateně; mele pořád stejnou písničku, mele (pořád) svou nepřetržitě o něčem mluví, tvrdošíjně hájí svůj názor a nevšímá si ostatních 3. ob. expr. (koho, 4. p.) bít, tlouci: pastýř jak ho mlel, tak ho mlel (Herb.); — mlíti se (sebou) ned. 1. ob. neklidně, vzrušeně se pohybovat, vrtět se, být neklidný, nepokojný; zmítat se: něco se mele pod stolem, mezi stromy; mele se klubko těl; ♦ počasí, jako když se všichni čerti melou (čast. perou n. žení) špatné, s plískanicí, s vichřicí ap. 2. expr. prát se, bít se: křesťané se mezi sebou melou (Ner.); při demonstraci se to mlelo, ba i krev tekla; že se to v Americe mele, to víš (Bass) že je válka ○ předp. do-, na-, o-, ode-, ode- se, po-, pode-, pro-, pře-, při-, roz(e)-, se-, se- se, u-, vy-, za-