mlýn (ob. mlejn), -a m. (6. j. -ě) 1. zařízení, budova se zařízením na rozemílání obilí nebo i jiných pevných hmot: vézt obilí do mlýna; m. na Sázavě; solné mlýny; m. ruční, větrný, válcový, vodní, elektrický, tovární, lodní; m. na koření a papriku; ♦ (jako Don Quijote) bojovat s větrnými mlýny s neskutečným, pomyslným nepřítelem, vůbec s něčím neexistujícím; vyvíjet marné úsilí proti něčemu; to je voda na jeho m. přichází mu to vhod, dobře se mu to hodí; hnát, nahánět vodu na něčí m., na m. čeho jednat (i bezděky) v něčím zájmu, prospívat někomu; bylo tam jako ve mlýně rušno, hlučno; přijít (přispět) se svou troškou (trochou, špetkou) do mlýna přispět třeba jen maličkostí, zvl. při debatě; boží mlýny melou pomalu, ale jistě (pořek.) odplata za činy přijde, byť i později; drmolit jako m. (který běží naprázdno) zbytečně mluvit; ob. huba mu jede jako mlejn má dobrou vyřídilku; spustit mlejn začít mluvit; zastavit mlejn přestat mluvit; vzít někoho na mlejn pomlouvat ho; – v míst. jm. Špindlerův M. 2. mlejn arg. soudní přelíčení, soud, vězení: zatloukat m. (při vyšetřování) zapírat; vzít roha ze mlejna utéci z vězení 3. sport. (při ragby) určité seskupení hráčů obou stran, při němž se mezi ně vhazuje míč; → zdrob. mlýnek v. t.