mocný příd. 1. velkou mocí vládnoucí: m. stát; m. nepřítel; m-á příroda; m-á ochrana vlivná 2. poněk. zast., kniž. velkou mocí působící; velmi účinný, velmi působivý: m-é kouzlo; m-é slovo neomýlí (Erb.) divotvorné, čarodějné; – dni byly delší a slunce m-ější (Něm.); práv. zast. m. list udělující plnou moc †3. ozbrojené moci užívající, o ni se opírající, násilný: fortna byla m-ou rukou vyrubána (Jir.) zbraněmi, vojskem, násilně 4. (zprav. v tvaru jmenném mocen, -cna, -cno) být m. (čeho) kniž. mít něco v moci, ovládat něco, vládnout něčím: nebyl zcela m. svých smyslů; v rozčilení není sebe m. neovládá se; pohnutím nebyl m. ani slova nebyl schopen promluvit; zast. toho nejsme m-i (Jir.) k tomu nejsme oprávněni; být m. (čeho) být znalý, umět to; je m. německé řeči umí německy 5. mající velké rozměry a velkou sílu; velmi veliký, silný, mohutný: m-é kmeny; m-á ramena; m-é sněhové vrstvy; m. proud; m. náraz, rozmach; m. hlas, ohlas; m. dojem; m-é vzrušení; m-á touha 6. geol. (s číselným údajem) mající mocnost: sloj 10 m m-á; — zpodst. mocní, -ých m. mn. kdo mají moc, kdo vládnou: kniž. m. tohoto světa; → přísl. mocně v. t.; → podst. mocnost v. t.