mrav, -u m. (6. j. -u) 1. kniž. ustálený, obvyklý způsob jednání; zvyk, obyčej: starý, pohanský, vesnický, havířský m.; podle starého mravu; jak káže m. 2. (obyč. mravy) způsob chování, jednání vůbec: jemné, dobré mravy; člověk přísných mravů; společenské mravy; úpadek mravů; dvojka z mravů (dř.) z chování; práv. (dř.) jednání, smlouva proti dobrým mravům