muž, -e m. (1. mn. -i, -ové) 1. dospělý člověk mužského pohlaví: mladý, starý, silný, statečný, energický, pracovitý, pilný m.; rozvážný, moudrý m.; m. prostřední postavy; v ust. spoj. m. činu tj. rozhodný, energický; m. práce tj. pracovitý; m. zákona právník; hadí m. (v cirkuse) artista s velmi pružnými pohyby; divý, lesní, ohnivý m. pohádková bytost; ob. ledoví, řidč. zmrzlí muži chladné dni kolem 12. – 14. května, tj. kolem svátků Pankráce, Serváce, Bonifáce 2. nositel význačných (kladných) mužských vlastností: pravý, celý m.; velká doba rodí velké muže; buď mužem!; ♦ slovo dělá muže (pořek.) charakterní člověk se pozná podle toho, jak dostojí svému slovu 3. jednotlivec v množství, zvl. ve vojsku, obyč. bez hodnosti: důstojník a dvacet mužů; ztratit v boji jednoho muže; stáli za svým vedoucím do posledního muže všichni; vyslovit se o něčem jako jeden m. jednomyslně 4. manžel: to je její m.; přišla se svým mužem; ♦ zast. ob. jít za muže (Něm. aj.) vdát se; → zdrob. mužík v. t., mužíček v. t.