nářečí, -í s. jaz. 1. jazykový útvar, kterým se mluví jen na části území národního jazyka; dialekt: n. místní, lokální, oblastní 2. řidč. mluva urč. společenských skupin vyznačující se jen lexikálními a frazeologickými zvláštnostmi: n. zájmová, profesionální, společenská, sociální, třídní