naučiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co čemu, ob. co) učením, cvičením někomu vštípit (vědomosti, dovednosti); vycvičit, vzdělat v něčem; (koho, co čemu) vštípit návyky, navyknout: n. žáky násobilce, ob. násobilku; naučím tě nové písničce; naučil ho německy; naučila ji vařit; – n. děti pořádku, čistotě; naučil psa všelijakým kouskům; expr. (při pohrůžce) počkej, já tě naučím!; já tě naučím móresům!; já tě naučím v kostele hvízdat co se patří; ♦ nouze naučila Dalibora housti (přísloví) 2. naučiti si (koho, co nač) vycvičit si (pro sebe): naučil si psa na chytání myší; naučila si kanára, že slyšel na zavolání; naučila si ji na pomocnici zaučila; — naučiti se dok. (čemu, ob. co) učením, cvičením si vštípit (vědomosti, dovednosti, umění); (čemu) navyknout si: n. se básni, násobilce, ob. báseň, násobilku; naučila se vařit, hrát na piano; n. se pořádku; – n. se znát někoho, něco, lépe: poznat poznávat; ♦ čemu se člověk v mládí naučí, k stáru jako by našel (přísloví) ○ předp. od-, od- se