neúnavný, řidč. neunavitelný (†neunavený) příd. nepodléhající únavě, neznající únavy; ustavičný, vytrvalý, neúmorný: n. sběratel; n. hlasatel; n-í vrabci; n-á činnost, horlivost, píle; n-é úsilí; neunavená péče (Něm.); → přísl. neúnavně, řidč. neunavitelně (†neunaveně): n. agitovat, cvičit; neunaveně pracovat (Havl.); → podst. neúnavnost, řidč. neunavitelnost (†neunavenost Ner.), -i ž.