oř, -e m. (1. mn. -i, -ové) (z něm.) poněk. zast. bás. kůň: bujný, divoký, pohádkový o.; šťastný, bujný jako mladý o. (V. Mrš.); přen. bujný o. mluvy naší (Vrchl.); o. výmluvnosti (Čech); vyšvihl se na svého oře, přen. expr. jízdní kolo, motocykl ap.; přen. expr. ocelový, železný o. lokomotiva