ostrý příd. (2. st. ostřejší) 1. dobře řezající, sekající, stříhající, bodající; vybíhající v hranu (op. tupý): o. nůž; o-á břitva, sekera; o-é nůžky; o-é zuby pily; o. rýč; koně na o-o kovaní s ostrými ozuby; o-á hrana stolu (op. zaoblená); o. horský hřbet; přen. ženská hubatá a o-á jako břitva; slovo o-é jako nůž; ♦ ob. mít o. jazyk být výřečný, výmluvný: umět odmlouvat, hubovat; mít jazyk o. jako břitva, jako meč; zool. okružák o. 2. vybíhající v hrot, v špičku; tvarově zahrocený; špičatý, hrotitý (op. tupý): o-á špička; o-á tužka; o. nos; o-á zatáčka; o-é stoupání cesty prudké; ♦ mít o-é (čast. široké) lokty být výbojný, bezohledný, dovést se uplatnit; geom. o. úhel menší než pravý a větší než nulový; stav. cihly kladené na o-o na stojato; bot. mléč o. 3. mající nerovný, na hmat nepříjemný povrch; drsný, hrubý (op. hladký, jemný, měkký): tkanina o-á na omak; o. kartáč; o-é kamení; zeměd. o-á brázda nerozmělněná vláčením, válením ap.; stav. o. písek bez hlinitých příměsí, čistý 4. mající velkou rychlost; rychlý, prudký, rázný, spěšný (op. mírný, pomalý): o. krok, klus; o-é tempo; sport. o. start (v cyklistice) skutečný začátek závodu, rychlostní; po slavnostním startu následoval o. start 5. mající velkou míru jisté vlastnosti, a tím silně, dráždivě, až nepříjemně působící na smyslové orgány n. na okolí (op. jemný): o-á chuť omáčky; o-á omáčka, o-é jídlo silně kořeněné, pikantní; o. ocet; o-á kořalka silná; o-á vůně; o. hospodský pach; o. zvuk píšťaly pronikavý, řezavý; o. hvizd, smích; o-é světlo blesku, reflektoru prudké, pronikavé; o-á žluť, zeleň nápadně výrazná; o. horský vzduch drsný; o. vítr řezavý; o. mráz třeskutý; tech. slang. o-á kyselina koncentrovaná, žíravá; bot. pryskyřník o.; rozchodník o.; jaz. o-é sykavky s, z 6. mající velkou intenzitu; prudký, mocný, bouřlivý, intenzívní (op. mírný): o. šleh, útok; o-á rána; o. boj, konflikt; o-á výměna názorů; pociťovat o. odpor, o-ou bolest; tech. o-á pára vedená přímo z kotle; sklář. o. plamen bohatý na kyslík 7. o. náboj s kovovou střelou a s prachovou náplní; o-á střelba ostrými náboji; střílet na o-o (ps. též naostro); přen. hovor. jet na o-o, jít ke zkoušce na o-o v. naostro 8. projevující intenzívně něčí vůli, něčí postoj, mínění ap. (zprav. nepříznivé), něčí vliv; přísný, příkrý (op. mírný, jemný): o-é okřiknutí; o. tón řeči bryskní; o. povel; užít o-ch slov; o-á výtka, kritika; o. vtip břitký; o. posudek nepříznivý; o-á protestní nóta; o-á kázeň tuhá 9. uplatňující neobvykle silně, až nepříjemně svůj postoj, svůj vliv n. svou sílu, svou schopnost; přísný, energický (op. mírný): o. soudce, představený; být na někoho o.; ob. to je o-á ženská; ostří hoši rázní, zdatní; hanl. bujní, nevázaní; odb. o. pes odvážný při pronásledování označené osoby n. škodné zvěře 10. (o smyslech n. duševních schopnostech) jemně a rychle rozeznávající; bystrý, pronikavý (op. tupý): o. zrak, sluch, čich, o. duch 11. jevící se velmi přesně, určitě; výrazný, jasný, zřetelný: o. bod; o-é rysy obličeje; neostré obrysy; přen. o-á charakteristika; o. rozdíl, kontrast; sděl. tech. o-é ladění rozhlasového přijímače selektivita; fot. o. obraz na němž jsou zřetelné i nejmenší detaily; — zpodst. ostrá, -é ž. zast. ob. silná kořalka; krůpěj "o-é" (Jir.); → přísl. ostře: o. nabroušený nůž; – o. ořezaná tužka; o. vyčnívat; o. stoupající cesta příkře; – o. vroubkovaný povrch; – o. chutnat; o. čpět; brzdy o. zaskřípaly; o. osvětlená tvář; o. zelená barva; vítr o. fičí; – o. nabitá zbraň; – o. se proti něčemu postavit; – o. vykročit; – o. odpovědět; – zacházet s někým o.; – vidět o. a správně; – o. se rýsovat, odrážet; o. ohraničený úsek; přen. o. vyhraněný protiklad; – stav. o. pálená cihla silně vypálená, tvrdá, nepórovitá; → podst. ostrost, -i ž.: fyziol. o. zraku, čichu, hmatu, sluchu, chuti schopnost rozeznávat různé, ale velmi blízké podněty; fot. o. objektivu optická rozlišovací schopnost; o. obrazů zřetelnost nejmenších detailů; hloubková o. hloubka