ovce, -e ž. (2. mn. ovcí, ovec) 1. menší přežvýkavec chovaný pro vlnu, maso a mléko; ovce domácí (zool.): stádo ovcí; pást o.; je tvrdohlavý jako o.; hra na vlky a o.; ♦ být jako stádo ovcí neukáznění; nedat si říci; bloumat, chodit jako bludná, ztracená o. být roztržitý, bezradný, nevědět kudy kam; být černou, prašivou ovcí rodiny, společnosti atp. nezdárným členem; zeměd. kožešinové o. (např. karakulská o.); vlnařské o. (např. kašmírská o., merinová o.) 2. sudoprstý přežvýkavý kopytnatec s kruhovitě zatočenými rohy; zool. rod Ovis: o. domácí; (o.) muflon 3. samice zvířat rodu Ovis: o. muflona; ♦ jít za někým, něčím jako o. za beranem slepě, nerozvážně 4. často hanl. člověk svěřený něčí péči, něčímu vedení: nelibý pohled (kněží) za o-mi prchajícími jim (Mach.) věřícími; zbloudilá o. bludař; hříšník 5. mírný, trpělivý, pokorný člověk: matka je učiněná dobrota, Jan pravá o. (Prav.); nejsme (železničáři) takové ovce, za jaké nás měli (nacisté) (Horst); jsem já ale pitomá o.! (Mor.) (nadávka); → zdrob. ovečka, ovčička v. t.