příklad, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. co n. kdo může n. má být vzorem k napodobování; vzor: vzorná práce je p-em všem; být p-em svou obětavostí; dávat dobrý, špatný p.; jít někomu p-em vstříc; sloužit za p.; dávat někoho, něco za p.; vzít si, brát si z někoho, z něčeho p.; řidč. učinit po něčím p-u (Čech); ♦ p-y táhnou (pořek.) 2. jednotlivý konkrétní případ vybraný (z většího množství) jako doklad, ukázka, kt. osvětluje n. podpírá urč. tvrzení, obecný závěr ap.: poučka doložená konkrétními p-y; p. využití metody ukázka; p-y na užití slova doklady; typický p.; ve spoj. na příklad, ku příkladu (ps. též například, kupříkladu, zkr. např., kupř.) uvádí jednotlivé doklady, ukázky n. vyjadřuje, že jsou vybrány namátkou (uvozuje-li větu n. výčet, kladený pro důraz mimo rámec věty, píše se za ním dvojtečka): vyvážet různé plodiny, na p. (ku p-u) obilí, brambory, rýži; – sladkovodní ryby, na p. (ku p-u) kapr; různá pořekadla, např.: komu se nelení, tomu se zelení 3. (početní) p. početní, matematická úloha k řešení, ve školní praxi k procvičování: počítat, řešit p-y; těžký p.; úsudkový p.; p. na rovnici o dvou neznámých †4. událost, případ: sněmovníci poděšení tak nenadálým p-em (Pal.); → expr. zdrob. k 1-3 příkládek, -dku m. (6. mn. -dcích), příkladeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)