přítomný příd. 1. jsoucí, existující, probíhající v době současné; nynější, současný, dnešní 2: p. okamžik; historie p-ch dnů (Havl.); p. stav nemoci; jaz. p. čas mluvnický význam sloves vyjadřující děj, kt. probíhá z hlediska mluvčího v současné době n. děj časově nezařazený; tvar jej vyjadřující; prézens: kondicionál p.; p. kmen prézentní 2. (v přísudku a doplňku kniž. též tvary jmenné přítomen, -mna,...) jsoucí na tom místě n. v těsné blízkosti místa, o kt. se mluví; jsoucí v něj. prostředí (op. nepřítomný 1): p-í poslanci; všichni byli p-i; být p-en projevu; nebýt duchem p-en myslit na něco jiného †3. kniž. takový, o kt. je řeč, tento: roku p-ého (Pal.) letošního; v p-ém případu (Arb.); — zpodst. přítomný, -ého m. kdo se něčeho zúčastní: obrátit se na všechny p-é; listina p-ch; — zpodst. přítomno, -a s. řidč. kniž. přítomnost 1: tento stav trvá až do p-a (Pražák); dny minulosti a p-a (Vrchl.); → přísl. k 1 *přítomně: neměla příčiny bát se jí ani p. ani budoucně (Podl.); svět, jak se nám p. jeví (K. Čap.); → podst. přítomnost v. t.