přívětivý příd. 1. laskavý, milý k lidem; vlídný: p-á stařenka; p-á tvář; p. tón; p. úmysl (Wint.) dobrý, přátelský 2. působící příjemným, příznivým dojmem: p. pokojík útulný; p-é údolíčko; p-á klubovka (Fuč.); p-é počasí; jaká p-á náhoda (Klicp.) šťastná; → přísl. přívětivě (*přívětivo Preis.): p. pozdravit, oslovit; chovat, tvářit se p.; – expr. z koflíků se p. kouří (Bran.); → podst. přívětivost, -i ž.: nenucená, líčená p.; výraz p-i; – (byt) skvěl se p-í (Kytlicová)