předmět, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. něco konkrétního, neživého, hmotného, viditelného a hmatatelného (zprav. ne příliš velkých rozměrů); věc: ležel tam nějaký p.; p-y denní potřeby; spotřební p-y; cenné, ozdobné, přepychové p-y; ekon. drobné p-y jejichž hodnota je nižší než limit stanovený pro účetní evidenci; voj. terénní p-y porosty, komunikace, stavby ap. 2. to, čeho se týká, k čemu směřuje naše činnost, s čím se obíráme; téma, námět 2, objekt 1: zavést řeč na jiný p.; družice se staly p-em zájmu na celém světě; p. rozmluvy, jednání; p. veselosti; filos. objekt: p. myšlení; škol. vyučovací p. obor n. disciplína vyučování: povinný, nepovinný p.; zkušební p. 3. jaz. rozvíjející větný člen, jehož závislost na slovese n. na příd. jméně je vyjádřena vazbou, rekcí a kt. zprav. vyjadřuje, co se dějem utváří, je dějem přímo zasahováno n. na co děj přechází (např. psát dopis, věřit někomu); objekt 3; → zdrob. *předmítek (Hol.), *předmětek (Šmil.), -tku m.