pařez, -u m. (6. j. -u, řidč. -e) zbytek kmene s kořeny zůstávající v zemi po poražení stromu: vykopávat, dobývat p-y; zetlelý p.; ♦ ob. stát jako p. nehnutě, neúčastně; spát jako p. tvrdě; být hluchý jako p. zcela, úplně; → zdrob. pařízek, -zku m. (6. mn. -zcích); příd. pařízkový řidč.: p-é dřevo z pařízků; — pařez, -a m. (1. mn. -ové, -i) expr. neohrabaný, těžkopádný n. netečný, neoblomný člověk: venkovský p. a neotesanec; s tím p-em nic nehne; → expr. zdrob. pařízek, -zka m. (mn. 1. -zkové, -zci, 6. -zcích) starší, zkušený člověk (Rais); statný člověk (Vach.); v. též pořízek