pahorek (*pohorek Svob.), -rku (6. mn. -rcích) (zast. bás. pahor, -u, Čech, Zey.) m. menší, nevysoká hora; kopec, vrch; vyvýšenina (vůbec): p-y vystupující z roviny; lesem porostlé p-y; na p-u mezi buky (Erb.); velitelský p. (dř.) odkud velitel řídil bitvu, často přen. velitelství, velení (Bran.); přen. expr. vyvýšenina, hrbol vůbec (např. na lidském těle); mocný p. nosu; zast. anat. p. Venušin hrma; zast. na jeho p-u tráva roste svěží (Erb.) na hlíně navršené nad hrobem, na rovu; → zdrob. pahoreček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)