palivo, -a s. (6. j. -u) hořlavá látka určená k tomu, aby spalováním vydávala tepelnou n. pohonnou energii: zásobit domácnost p-em dřívím a uhlím, topivem, otopem; petrolej jako p.; náhradní p-a, ministerstvo paliv a energetiky; tech. tuhá p-a (uhlí, dřevo ap.); kapalná p-a (petrolej, benzín ap.); plynná p-a (svítiplyn ap.); přirozená p-a vyskytující se v přírodě a použitelná bez dalších úprav (např. uhlí); umělá p-a získávaná zpracováním paliv přirozených (koks, svítiplyn ap.) n. vyrobená z jiných surovin (líh, acetylén ap.); fyz. jaderné p. materiál štěpitelný neutrony (např. uran, thorium, plutonium), z kt. se získává (v reaktoru) energie, reaktorové palivo