panteismus [-iz-], pantheismus [-tche-] (dř. též -ism), -mu m. (z řec. zákl.) filos. idealist. učení ztotožňující boha (jako neosobní princip) s přírodou; -teista, -theista, -y m. (1. mn. -é) stoupenec panteismu; -teistický [-ty-], -theistický (*panteistní, *pantheistní) příd.: p-á víra; p-stní vztah Máchův k přírodě (Kar.); → přísl. -teisticky, -theisticky