pata, -y ž. 1. zadní část chodidla nohy: chodit po patách; našlapovat na paty; mít odřenou patu; srazit paty; prohlížet někoho od hlavy k patě, přen. pozorně, důkladně; otočit se na patě, přen. rychle, ihned odejít; vytrhnout trn z paty, přen. expr. pomoci z tísně; ♦ dopis nemá hlavu ani patu je nesmyslný, zmatený; být vyšňořen od hlavy k patě celkově, celý; být, jít někomu v patách těsně za ním; expr. věšet se, lepit se někomu na paty ustavičně za někým chodit, být dotěrný; smůla se mu lepí na paty nic se mu nedaří; nevytáhne paty z domu je stále doma, nikam se nehne; šlapat někomu na paty přísně na něho doléhat, dozírat; paty si může ubrousit, ušlapat, ušoupat, uběhat může se uběhat; je velmi horlivý; ukázat paty někomu utéci, odejít od něho; ví, kde ho p. (čast. bota) tlačí zná své obtíže, nedostatky; Achillova p. zranitelné místo; stavět se na paty být domýšlivý, sebevědomý, stavět se na odpor někomu; ob. expr. vyndat paty někomu vyhnat ho; střelený do paty potrhlý, hloupý; lízat někomu paty podlézat mu; poníženě se k němu chovat; zool. kloub zadních končetin obratlovců; chodidlový článek hmyzu 2. část punčochy, boty ap., kt. se navléká na patu: punčochy roztrhané na patách; bota dře na patě 3. spodní, zadní n. ukončující část předmětu: p. hory, sopky spodní úpatí; p. stromu; u paty lesa (Něm.) na okraji; stav. spodní část něj. stavby n. její část: p. hráze, náspu, věže; tech. řidč. patka: p. zubu spodní část zubu ozubeného kola; žel. p. kolejnice spodní část kolejnice dosedající na pražec, patka; geom. p. kolmice průsečík kolmic; → zdrob. patka, v. t., patička v. t.