pitomý příd. ob. expr. 1. hanl. nemající rozum, neumějící myslit; hloupý 1, nechápavý, omezený 2: tvor tupý a p.; dělá ze sebe p-ého tváří se, že nerozumí, že o ničem neví; často jako nadávka: taková nána p-á; kluk p., všecko zkazil; chlap p-á; to jsem p., že jsem na to zapomněl 2. hanl. svědčící o nedostatku soudnosti, neschopnosti myslit; hloupý 2, o mezený 2, nesmyslný 1, nejapný 1: p. výraz obličeje; p. úsměv; p. vtip, p-á poznámka 3. hloupý 3, nepatrný 3, bezvýznamný, nesmyslný 1: rozešli se pro p-ch pár slov; hanl. p-é románky bezcenné 4. hloupý 4, nepříjemný, nemilý 1, protivný 4: mít p. pocit strachu; p-é počasí; takový p. život; to je p-é 5. napolo smyslů zbavený; omámený, otupělý, zmatený: byl z toho hluku, strachem celý p.; z učení celý, napůl p.; od spaní jako p. (Jir.); motali se jako p-é ovce (A. Mrš.) †6. (o zvířeti) ochočený, krotký (op. divoký): zvířata dravá i p-á (Lum.); přísl. pitomě: hleděla před sebe p. a vyjeveně (Svět.); p., tázavě na mne hledí (Ner.); – usmívat se p.; provedl to p.; p. žvanit; být p. domýšlivý; podst. pitomost v. t.