políbiti dok. (3. mn. -í, rozk. -lib) (koho, co; komu co) dát někomu polibek: p. ženu na rty; milenci se vášnivě políbili; p. dítě na čelo; hoch políbil dědovi ruku; p. knihu po předcích; přen. slunce políbilo zemi; žert. p. zemi upadnout; ♦ zhrub. polib mi šos, kapsu aj. dej mi pokoj