apoplektik

[-tyk], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) med. člověk stižený apoplexií, raněný mrtvicí

apoplexie

, -e ž. (z řec.) med. náhlé bezvědomí se ztrátou pohybů i vnímání vlivem poruch mozkových cév; mrtvi…

depopulace

, -e ž. (z lat.) vylidňování, vylidnění, odlidňování, odlidnění něj. oblasti; úbytek porodnosti: d. …

epopej

, epopeje, -e, řidč. epopeja, -je (4. j. -ju) (†epopea, -ey, j. 3. 6, -ei, 4. -eu, 7. -eou) ž. (z ře…

hypoplasie

[-zi-], hypoplazie, -e ž. (z řec. zákl.) med., biol. nedostatečný vývin tkáně n. orgánu vůbec (op. h…

lipoproteid

[-e-í-], -u m. (6. j. -u) biol., chem. látka přirozeného původu obsahující složku bílkovinnou a tuko…

napopácet

dok. nář. (koho, co) náhodou najít: koho v hospodě napopácí (Herb.)

napoprvé

přísl. při první příležitosti, v prvním případě, na první ráz; naponejprv: pokus se podařil hned n.;…

nepopíratelný

, nepopiratelný, řidč. kniž. nepopěrný příd. takový, kt. nemůže být popírán; nepochybný, nesporný, n…

nepopsatelný

příd. takový, kt. se nedá (slovy) popsat, vymykající se jakémukoli popisu, velmi velký, ohromný, obr…

nepopularita

, -y ž. nesetkání, nesetkávání se s obecným porozuměním, malá obliba; neoblíbenost, nepopulárnost: d…

nepopulární

příd. nesetkávající se s obecným porozuměním s oblibou; neoblíbený: n. osoba; stát se n-m; n. naříze…

odpopelňovací

, řidč. odpopelovací příd. tech. sloužící, určený k odpopelňování, odpopelování: o. zařízení

odpopelňovati

, řidč. odpopelovati ned. tech. (co; ~) zbavovat popela: o. kotle; hydraulické odpopelňování odplavo…

odpopílkovací

příd. tech. sloužící k odpopílkování: o. zařízení elektrárny

odpopílkovati

dok. tech. (co; ~) zbavit popílku: o. kouřové plyny (u velkých topenišť)

podplamenice

, poplamenice, -e ž. (nář. podplameník, -u, Salich., podplamínek, -nku, Nov., m.) ob. chlebová plack…

*podpopelný

příd. pečený pod popelem, v popelu: p-é placky (Hol., Sez.)

pop

, -a m. (1. mn. -i, -ové) (z rus. driv. řec., ve význ. 2 též z něm. n. it. driv. řec.) 1. pravoslavn…

pop

I, -u m. (6. j. -u) (z něm.) ob. obuvnické lepidlo

popadati

dok. 1. postupně n. hromadně padnout na zem, k zemi: všichni útočníci popadali padli, byli zabiti; n…

popadati

I ned. 1. (co, koho) (ve spěchu) prudce uchopovat; chytat 1, chápat 1, chápat se (čeho): rychle popa…

popadávati

ned. chvílemi trochu padat: popadával sníh

popadie

, -e, popadina, -y (Jir.), popka, -y (2. mn. -pek) (Hol.), ž. (v rus. prostředí) žena popa

popadnouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí, přech. min. -padnuv, zast. -pad) k popadati (ned.) 1. (co, koho) (ve …

popálenina

, -y ž. rána vzniklá popálením; spálenina: med. p. prvního, druhého stupně

popáliti

dok. (3. mn. -í, rozk. -pal) 1. (koho, co) poranit, poškodit žárem: oheň popálil požárníka; pára pop…

popaměti

(ps. též po paměti) přísl. jen podle paměti, bez dívání; nazpaměť, zpaměti: p. otevřít dveře; najít …

popanovat (si)

dok. něj. dobu (s chutí) panovat (v. po- II): to by si Huňad popanoval (Jir.)

popanštělý

, řidč. popanštilý příd. takový, kt. popanštěl, kt. se popanštil; zpanštělý: p. měšťák; p-ilé děvče

popanštěti

dok. (3. mn. -ějí) nabýt panského rázu; popanštit se, zpanštět: p. ve světě

popanštiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) učinit panským, dodat panského rázu: p. venkovanku; p. svou rodinu; — po…

popárat se

dok. (1. j. -řu, -rám, rozk. -ej) 1. ob. expr. (v čem) ponimrat se: p. se v jídle 2. nář. (s kým, čí…

*popárna

, -y ž. (2. mn. -ren) hanl. obydlí popa, kněze: tu p-u jsem očichoval (Šrám.)

pop-art

[pop-á-], -u m. (6. j. -u) (angl. zkratkové slovo z popular art) výtv. směr moderního výtvarného umě…

popařiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) opařit: těžce popařené ruce; p. se vařící vodou

popásati

(*popasovati Hol.), popásati se ned. k popásti, popásti se; chvílemi trochu pást, se pást: p. krávy,…

†popásní

, †popásný příd. sahající po pás: p. kabát (Wint.)

popásti

dok. (1. j. -pasu, rozk. -pas, min. -pásl, trp. -pasen) (koho, co) trochu napást: p. krávy na loukác…

popáté

(ps. též po páté) přísl. v případě, kt. je pořadím pátý, v pátém případě: upomínat p.

popatlat

dok. ob. expr. (co) pomazat, pošpinit: p. ubrus; přen. nic se mu nedaří, všechno musí p. pokazit

popatření

, -í s. kniž. a zast. pohled: hrozné bylo p. na člověka, jenž tu klečel (Vrchl.); přátelské p. (Hol.…

popatřiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -patř, -patři) kniž. a zast. (kam) pohlédnout, po dívat se: popatřte kolem se…

*popatřovati

ned. k popatřiti (Hol.)

*popečitel

, -e m. (z rus.) opatrovník: iron. p. našich duší — katecheta (Čap.-Ch.)

popel

, -a, -u, zast. -e m. (j. 3., 6. -u, zast. -i) 1. zbytek po spálení něj. látky: vybírat p. z kamen; …

popeláč

, -e m. zeměd. plemeno šedých holubů

popelák

, -u m. (6. mn. -cích) 1. horn. dvojitá uzavírací zeď s mezerou vyplněnou popelem *2. vůz na odvoz p…

popelář

, -e m. (popelářka, -y ž.) 1. zaměstnanec, kt. odváží popel a jiné odpadky 2. někdejší výrobce popel…

popelářský

příd. k popelář: p. vůz; p-é jámy

popelářství

, -í s. zaměstnání popeláře

popeláším

ned. bud. k pelášit (v. po- III 1) (vedle budu pelášit)

popelatý

v. popelavý

popelavěti

ned. (3. mn. -ějí) dostávat popelavou barvu: tváře nemocného popelavějí; obloha po západu slunce pop…

popelavý

(†popelatý Wint., Rais, *popelkavý Preis.) příd. šedý jako popel: p-é peří holuba; p. dým; nebe zata…

*popelcový

příd. k popelec; přen. pochmurný, smutný: jídelna ve své pustotě div ne p-é (Til.); → přísl. *popelc…

popelčí

příd. 1. vlastní popelkám I 1, z popelky I 1 pocházející; popelkový: p. kožky; p. kožich *2. vlastní…

popelec

, -lce m. círk. 1. obřad, při kt. se dělá věřícím v kostele na Popeleční středu posvěceným popelem z…

popeleční

(†popelečný Jir.) příd. círk. k popelec, Popelec: p. znamení; P. středa jíž začíná katol. předveliko…

popelice

I, -e ž. poněk. zast. 1. popelka I 1: sibiřské p. 2. kožišina z popelice; popelka I 2: sukně podšitá…

popelice

II, -e ž. řidč. expr. popelka II: (hostitelka) v prostých domácích šatech jako p.

popelíček

v. popel

*popelík

, -a m. (6. mn. -cích) odstrčený, zanedbávaný chlapec: byl za p-a považován (Něm.)

popelín

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) text. měkká hustá tkanina z příze, zprav. s plátnovou vazbou; popelinový

popeliště

, -ě s. (2. mn. -šť) 1. (též *popelisko, -a s., 2. mn. -sk, -sek, Heyd.) místo s popelem, kde hořel …

popeliti se

ned. (3. mn. -í) (o drůbeži) vyvalovat se v popelu, v prachu: slepice, vrabec se popelí; expr. děti …

popelivka

, -y ž. (2. mn. -vek) vysoká bylina s šedozelenými listy a s hroznem zlatožlutých květů; bot. rod Li…

popelka

I, -y ž. (2. mn. -lek) 1. šedá odrůda veverky obecné, žijící na území SSSR 2. cenná zimní kožišina t…

popelka

, -y ž. pohádková postava opomíjené, odstrkované, ale nakonec odměněné dívky: pohádka o P-ce; → expr…

popelkavý

v. popelavý

*popelkovati

ned. být popelkou II, být odstrkován: přen. expr. literatura popelkuje (Kronb.)

popelkový

příd. k popelka I 2; popelčí 1: p. kožich, límec

popelnatost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je popelnaté 2. tech. poměrné množství popela v palivu: p. uhlí, koksu

popelnatý

příd. zř. obsahující popel: p-á suť (Heyd.), přen. p-á hlubina oblohy (Rais) popelavá; tech. vyznaču…

popelnice

, -e ž. 1. nádoba na popel a smetí: sypat popel do p-ic 2. schránka na popel osob pohřbených žehem; …

popelnicový

příd. k popelnice: p. háj; archeol. p-á pole

*popelnička

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. zdrob. k popelnice (Vocel) 2. popelník 1: p. a sirky (Olb.)

popelník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. nádobka na oklepáváni popela z cigaret; popelníček: zbytek cigar…

popelníkový

příd. k popelník: p-á dvířka

-popelniti

, -popelňovati jen s předp.: od-, z-

popelný

příd. kniž. a zast. k popel: vrstva p-á (Vocel); přen. sivě p-á pleť (Šal.) popelavá

popelovina

, -y ž. tech. zprav. p-y nehořlavé části hmoty

popelovitý

příd. 1. obsahující popel: p. humus 2. (též *popelovatý Rais) připomínající popel: půda moučná, p-á;…

popelový

příd. k popel: žel. p-á jáma mezi kolejnicemi na popel z lokomotiv

Popeluška

, popeluška v. Popelka

popelvar

, popelvál, -a m. (sloven.) lenoch, pecivál; odstrkovaný ubožák: spíš a válíš se, p-vále (Hol.); – j…

popelvarit

ned. nář. být popelvarem, živořit: nebudu na věky věkoma p. (Wint.)

popencový

(ob. opencový) příd. k popenec: p-é květy

popenec

(ob. poponec, openec Maj.), -nce m. poléhavá bylina s okrouhlými listy a s fialovými květy; bot. rod…

popěněný

příd. kniž. pokrytý pěnou: p. ret (Čech)

†popeněžný

příd. 1. dychtivý peněz: lakota p-á (Ath.) 2. málo hodnotný, levný: drobet piva lacinějšího, p-ého (…

popepřiti

dok. (3. mn. -í) (co) posypat pepřem: p. maso; zř. přen. expr. p. řeč vtipy opepřit

popěr-

v. popír-

*poperníkovati

dok. (co) posypat perníkem: (kaši) omastila, poperníkovala (Baar)

*popěti

dok. (3. mn. -ějí) bás. trochu zapět (Táb.)

popěv

v. popěvek

popěvati

v. popěvovati

popěvek

, -vku m. (6. mn. -vcích) (zř. bás. popěv, -u m., 6. j. -u, Vrchl., †popěvka, -y ž., 2. mn. -vek, Ne…

popěvkový

příd. řidč. k popěvek: p-á melodie; p-á lehkost textu; → přísl. popěvkově: p. lehký námět písně; → p…

*popěvný

příd. zpěvný: ptačí p-é věty (Heyd.); p. nádech (Ner.)

popěvovati (si)

(zř. bás. popěvati Krásn.) ned. řidč. (co; ~) chvílemi si trochu zpívat; pozpěvovat (si): p. (si) pí…

*popí

příd. popský: p. kutna (Krásn.)

popíchati

dok. 1. (co, koho) pícháním porušit, poškodit, poranit: p. vidličkou pečeni; p. si prsty o trní; být…

popíchnouti

dok. (min. -chl, trp. -chnut) expr. 1. (koho, 4. p., k čemu) podnítit 2, povzbudit, pohnout 4, ponou…

popichovač

(*popichovatel Jir.), -e m. (popichovačka, -y ž.) expr. kdo popichuje: strýc je p.

popichovati

ned. 1. expr. k popíchnouti: p. liknavce k práci; – p. lid proti vrchnosti; – škádlit a p. známé 2.

*popíječ

, -e m. kdo rád popíjí (Bass, Řez.)

popíjeti

ned. (3. mn. -ejí) k popít 2, chvílemi trochu (s chutí) pít: p. víno; → nás. popíjívati

†popil

, -u m. (6. j. -u) spěch: u nás nebývá nikdy na p. (Tyl)

popílek

, -lku m. (6. mn. -lcích) 1. tech. jemný popel odcházející s kouřovými plyny 2. řidč. expr. zdrob. k…

popíliti si

, řidč. popíliti dok. (3. mn. -í, rozk. -pil) poněk. zast. (~; s čím) rychle něco vykonat; pospíšit …

*popilovati si

, *popílovati ned. k popíliti si, popíliti: všechna chasa popilovala si na louce (Preis.); popiluje …

popínati

ned. (co) 1. řidč. napínat: p. plátno na rám *2. k popnouti: psí víno lomenici popíná (Pujm.); — pop…

popínavý

příd. k popínati se: bot. p-é rostliny mající chabou lodyhu, kt. se popíná po jiných rostlinách n. p…

popiplat se

dok. (1. j. -ám) ob. (s čím; v čem) něj. dobu se piplat; pohrát si (s čím): p. se s prací, v práci

popírač

, popíratel, řidč. popěrač, popěratel, -e m. kniž. kdo něco popírá: p. boha, svobody

popíratelný

, popiratelný příd. takový, kt. může být popírán: těžko p. neúspěch; čast. nepopíratelný, nepopirate…

popírati

ned. k popříti I: p. boha; nacistické popírání lidských práv; – p., že druzí mají pravdu; – obžalova…

*popíravý

příd. k popírati: p-á slova (Svob.)

popis

, -u m. (6. j. -e, -u) výčet, vypsání znaků a vlastností někoho, něčeho: p. hledané osoby; básnický …

popisek

, -sku m. (6. mn. -scích) 1. film. obsah děje filmu s uvedením režiséra, herců aj. 2. polygr. vysvět…

*popískati (si)

dok. něj. dobu (si) pískat: valášek popískal na fujarce, popošel s ovcemi (A. Mrš.)

popískávati

, popiskovati (si) ned. (~; co) k popískati, chvílemi trochu pískat: ptáče popískávalo v hnízdě; p. …

*popískovati

dok. (co) posypat pískem: p. cestu (Vach.)

†popisník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) soupisník (úč.)

popisný

(†popisní Jg.) příd. podávající popis, užívající popisu: p-é části v románě; p-á poezie popisující v…

popisovač

, -e m. (neživ.) tech. stroj, kt. převádí a na děrné štítky zaznamenává písmeny a číslicemi údaje v …

popisovatel

(*popisovač (živ.) Arb.), -e m. kniž. kdo něco popisuje: p. cizích národů (Havl.); Neruda jako kriti…

popisovatelský

příd. k popisovatel: p-á vášeň

popisovati

ned. 1. k popsati: p. archy papíru úhledným písmem; p. jednu stránku po druhé; – p. předmět, scénu, …

popisový

příd. k popis: p-á statistika událostí

*popitek

, -tku m. (6. mn. -tcích) popití (Čap.-Ch.)

popíti

dok. (1. j. -piji, rozk. -pij, min. -pil, trp. -pit) 1. (čeho) zvolna, trochu se napít: p. čaje; pop…

popjantat

v. poplantat

popka

v. popadie

poplácati

dok. 1. (koho, co po čem; komu, čemu nač, na čem) expr. opětovně plácnout; popleskat 1: p. přítele p…

poplácávati

, řidč. poplacovati I ned. k poplácati 1; popleskávat: p. souseda po zádech; p. si kapsu; poplacovat…

†poplacovati

II ned. (~; co) splácet: je lidem dlužen, ale nepoplacuje (Wint.)

poplach

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -ších) 1. náhle vyvolaný neklid; rozruch, vzrušení, pobouření, poprask, zm…

poplachový

příd. k poplach, -u: odb. p-á siréna; p-é cvičení; p-é směrnico pokyny, jak se chovat při poplachu;

poplakati si

(*poplakati Jir.) dok. (1. j. -pláču, -pláči, rozk. -plač, -plakej) (~, nad kým, čím) něj. dobu si z…

poplakávati

ned. chvílemi trochu plakat, zaplakat: bolestí p.; dítě poplakávalo

poplamenice

v. podplamenice

poplantat

dok. 1. zř. expr. (co) zašpinit, znečistit: p. nádobí (Bass) 2. (též popjantat Mart.) nář. expr. (ko…

poplašený

příd. 1. zbavený klidu, rozvahy; neklidný, polekaný 1, rozrušený: p-é oči (Hora); p. pták 2. expr. j…

poplašiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) zbavit klidu, rozvahy; zneklidnit, znepokojit, polekat, naplašit: lovci …

poplašný

(†poplašní Ath.) příd. 1. působící poplach, rozruch; alarmující: p-á zpráva; p. křik o pomoc 2. týka…

*poplašovati

, *poplašovati se ned. k poplašiti, poplašiti se (Svob.)

poplatek

, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. dávka, kt. se platí za urč. vyžádaný výkon, veřejné služby ap.: p. za v…

poplatiti

dok. (3. mn. -í, trp. -cen) (co) postupně zaplatit: p. všechny dluhy

poplatkový

příd. k poplatek: veř. spr. p-é právo souhrn právních norem o poplatcích; p-é stupnice soupis vyměřo…

poplatní

příd. poněk. zast. platební: p. síla

poplatnický

příd. řidč. k poplatník: p-é peníze (Naše d.); p-á psychologie

*poplatnictví

, -í s. vlastnosti, postavení poplatníka (Vrchl.)

poplatnictvo

, -a s. řidč. poplatníci (jako celek)

poplatník

, -a m. (6. mn. -cích) (poplatnice, -e ž.) 1. kdo je povinen platit veřejné dávky: drobní p-ci; daňo…

-poplatniti

, -poplatňovati jen s předp.: z-

poplatný

(v přísudku a v doplňku poněk. zast. též tvary jmenné poplaten, -tna, -tno) příd. podléhající urč. p…

*poplavat (si)

dok. (1. j. -u, rozk. -plav, -ej) něj. dobu (s chutí) (si) zaplavat (v. po- II) (Něm.); — v. též pop…

*poplavek

, -vku m. (6. mn. -vcích) bóje: korkový p. (Vanč.)

poplavím se

ned. bud. k plaviti se (v. po- III 1) (vedle budu se plavit)

poplavu

ned. bud. k plavati (v. po- III 1) (vedle budu plavat); — poplav ned. rozk. k plavati (v. po- III 2)…

poplazím se

ned. bud. k plaziti se (v. po- III 1) (vedle budu se plazit)

popleniti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. pleněním (zvl. válečným) vydrancovat, zpustošit: p. Čechy 2. vůbec zpustoši…

popleňovati

ned. k popleniti

popleskati

dok. 1. (koho, co po čem, řidč. komu, čemu nač, na čem) (pleskavě) poplácat: p. přítele po zádech; p…

popleskávati

(*popleskovati Jir.) ned. k popleskati 1, k poplesknouti: zálibně p. koně po šíji; plachta popleskáv…

poplesknouti

dok. (min. -kl, trp. -knut) (koho, co po čem, řidč. komu, čemu po čem) pleskavě trochu plácnout: p. …

poplésti

dok. (1. j. -pletu, rozk. -pleť, min. -pletl, trp. -pleten) 1. (co) uvést v nepořádek; zaplést, zamo…

popleta

, -y m. i ž. ob. expr. kdo všechno poplete: to je starý p.; → zdrob. *popletka, -y m. i ž. (Svob.)

poplétati

ned. řidč. k poplésti 2, 3, plést: p. (si) jména, data; – mládenci poplétali dívkám hlavy; poplétal …

popletenost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je popletený (ve význ. 2, 3); pomatenost; zmatenost: p. šílen…

popletený

příd. *1. spletený, zmotaný, zdrchaný: p-é vlasy (Hol.) 2. neuspořádaný, z matený, chaotický: p-é vy…

poplicnice

, -e ž. anat. část pleury pokrývající plíce

*poplískati (si)

dok. (co čím) plískáním poškodit, znečistit: p. si boty blátem (Klost.)

poplíti

dok. (1. j. -pliji, rozk. -plij, min. -plil, trp. -plit) (co, *koho) plitím znečistit; poplivat: p. …

poplivati

, kniž. poplvati dok. (1. j. -ám) (co, *koho) pliváním znečistit: p. tvář; poplivaná podlaha; být po…

poplivávati

(*poplivovati), řidč. kniž. poplvávati (Šal.) ned. 1. k poplivati, poplvati: p. podlahu 2. chvílemi …

poplížím se

ned. bud. k plížiti se (v. po- III 1) (vedle budu se plížit)

popluji

ned. bud. k plouti (v. po- III 1) (vedle budu plout)

popluží

, -í s. hist. 1. plošná míra (růz. velikosti) pro pozemky panského dvora n. selské usedlosti, obdělá…

poplužní

, řidč. poplužný příd. k popluží: p. dvůr; ♦ drzé čelo lepší než p-í dvůr (pořek.)

poplužník

, -a m. (6. mn. -cích) hist. majitel popluží

poplv-

v. popliv-

poplynu

ned. bud. k plynouti (v. po- III 1) (vedle budu plynout)

pop-music

[-mjúzik] neskl. ž. (angl. zkratkové slovo z popular music) populární hudba (u nás zvl. džezová)

popnouti

dok. (min. -pjal, -pnul, trp. -pjat, -pnut, podst. -pnutí) řidč. (co) pokrýt pnutím se 2: břečťan po…

popo

neskl. s. (z něm.) řidč. poněk. zast. zadnice

popo-

zdvojená předp. slovesná vyjadřuje u sloves pohybu malou n. zř. velkou míru děje základního slovesa …

popoběhnouti

dok. uběhnout malou vzdálenost: psík popoběhl k pánovi; popoběhl mu naproti

popobíhati

ned. k popoběhnouti: vedli se a stále popobíhali (Svob.)

popod

předl. se 4. p. a se 7. p. sloven. a nář. pod: p. práh i ponad práh (Něm.)

popodat

dok. nář. (koho, co) dát, odevzdat: p. dítě na handl do Němec (Rais)

popodávat

ned. nář. k popodat (Merh., Šir)

popoháněč

, -e m. (popoháněčka, -y ž.) kdo popohání k něj. činnosti: p. stád, dobytka; hanl. p. dělníků

popoháněčský

příd. k popoháněč: p-é prostředky; hanl. p. systém při práci; → přísl. popoháněčsky: p. poroučet

popoháněčství

, -í s. činnost popoháněče: hanl. p. k práci

popoháněti

ned. 1. k popohnati: p. koně k cvalu; – p. pracovníky k zvýšení tempa 2. řidč. (co) pohánět 3: potok…

*popoháňka

, -y ž. popohánění (Nový)

*popohazovati

ned. (čím; co) chvílemi trochu pohazovat: p. hlavou (Šmil.)

popohnati

dok. (koho, co) 1. pobídnout k rychlejší chůzi, k běhu: p. koně ke klusu, dítě k běhu; p. spřežení 2…

popohnouti

dok. řidč. (čím) trochu pohnout: vítr nesměl slámkou p., aby se babička neptala (Mrš.); — popohnouti…

popocházeti

ned. 1. k popojíti: p. vstříc hostu; občas p. k oknu 2. sem tam zvolna se pohybovat; přecházet: netr…

popojeti

dok. 1. (kam) ujet malou vzdálenost: vůz popojel ke vchodu; vlak popojel; p. s koňmi *2. p. si troch…

popojíti

dok. ujít malou vzdálenost; postoupit: p. k oknu; popošel hostu vstříc; p. stranou; — ned. popocháze…

popojížděti

ned. k popojeti 1: vlak popojíždí

popolední

příd. následující po poledni, odpolední: p. odpočinek; v p-ch hodinách

popolední

I přísl. řidč. a zast. v době po poledni, odpoledne: p. bylo slyšeti dunění bouřky (Šmil.)

popolední

II, -í (*popoledne, -e, v přísl. výrazech o popolednách ap.) s. řidč. a zast. doba po poledni; odpol…

*popoléhati

ned. polehávat: (babička) často popoléhá (Arb.)

popolétati

ned. řidč. k popoletěti, popolétnouti: hejna popolétala se stromu na strom (Baar)

popoletěti

, popolétnouti, ob. popolítnout dok. odletět o malou vzdálenost: poštolka vždy popoletí; (krkavci) p…

popolézati

ned. k popolézti: opatrně p.

popolézti

dok. odlézt o malou vzdálenost: dítě popolezlo po podlaze; p. na žebříku

popolštiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) učinit polským, dodat polského rázu; — popolštiti se dok. stát se polský…

popolšťovati

, popolšťovati se ned. k popolštiti, popolštiti se

*popona

, -y ž. (z rus.) pokrývka na koně: pod sedélkem (koně) p. bucharská (Čel.)

poponášeti

ned. k poponésti: p. těžké zavazadlo

popondat

dok. ob. (co) dát kousek dál: p. si brejle

popondávat

ned. ob. k popondat

poponec

v. popenec

poponésti

dok. (co, koho) zanést, odnést o malou vzdálenost: p. zavazadlo; matka poponesla dítě; — ned. poponá…

poporodní

příd. následující po porodu (op. předporodní): med. p. krvácení, komplikace

poporůsti

dok. trochu vyrůst: dítě poporostlo; stromy mnoho nepoporostly (Baar)

poposaditi

dok. (co) posadit o malou vzdálenost: p. si padající brýle posunout

poposazovati

ned. k poposaditi: p. si čepici do týla

poposedati (si)

, poposedávati (si) ned. k poposednouti (si): p. (si) blíž k světlu; p. (si) od někoho odsedat (si);…

poposednouti (si)

dok. 1. (kam) sednout (si) o malou vzdálenost dál: p. (si) na kraj lavice; p. stranou; poposedněte s…

poposkakovati

ned. řidč. k poposkočiti: děti radostí poposkakovaly (Hol.)

poposkočiti (si)

dok. trochu (si) poskočit: hříbě (si) poposkočilo

*poposlouchati

dok. chvíli trochu poslouchat: posedí, poposlouchá (Olb.)

popostní

příd. následující po postu: první p. hudební zábava (Rais)

popostoupiti

dok. postoupit o malou vzdálenost: p. v řadě

popostrčiti

dok. (co, koho) postrčit o malou vzdálenost: popostrčil k němu svou sklenici; popostrčil sáňky, aby …

popostrkovati

, řidč. popostrkávati ned. k popostrčiti: dítě popostrkuje vozíček

poposunouti

, řidč. popošinouti dok. (co) posunout o malou vzdálenost: p. si klobouk

poposunovati

ned. k poposunouti

popošíti

dok. (co) přišít o kousek dál: p. knoflík

popošívati

ned. k popošíti: p. knoflíky

popošoupnout

dok. ob. (co) pošoupnout o malou vzdálenost: p. čepici dál do čela

popošupovat

ned. ob. k popošoupnout: p. židle

popotahávati

v. popotahovati

popotáhnouti

dok. 1. (co) trochu potáhnout, přemístit o malou vzdálenost: p. židli blíž ke stolu; p. zásuvku; pop…

popotahování

, -í s. hovor. potahování, tahanice, opletačka: mít p. se soudem; má p. pro časté absence; — v. též

popotahovati

(*popotahávati Baar) ned. k popotáhnouti: p. židle ke stolu; – p. souseda za rukáv; – ob. má rýmu, p…

popotlačiti

dok. (co) potlačit o malou vzdálenost; popostrčit: já ti popotlačím (saně) (Šír)

popouštěcí

příd. sloužící k popouštění: loď. p. lano k popouštění plachty; – hut. p. pec

popouštěti

ned. (3. mn. -ějí) 1. k popustiti: p. si opasek; p. krátké šaty; p. koni uzdu; přen. p. uzdu fantazi…

*popouzeč

, -e m. kdo popouzí (Neum.)

popouzeti

ned. (3. mn. -ejí) k popuditi; popuzovat: zbytečně proti sobě popouzel; zast. nebezpečno mu (panovní…

*popouzivý

příd. k popouzeti, popuzující: p-á slova (Tyl)

popovézti

dok. (koho, co) odvézt o malou vzdálenost: p. dítě v kočárku; popovezl trakař až k hromadě; — *popov…

popovídati (si)

dok. (~; s kým) něj. dobu (příjemně) povídat (v. po- II): poseděli jsme, popovídali; p. (si) se star…

popovský

v. popský

popozdvihnouti

, popozvednouti dok. (co) trochu pozdvihnout; nadzdvihnout, nadzvednout: p. oči (Něm.); p. hlavu (He…

popozítřek

(ob. popozejtřek), -řku m. (6. mn. -řcích), popozítří (ob. popozejtří), -í s. den následující po poz…

popozítří

(ob. popozejtří) přísl. v den následující po pozítří: pozítří nemám čas, přijdu až p.

popracovní

příd. následující po práci: p. odpočinek; p. doba

Poprad

, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. řeka na Slovensku 2. město na ní ležící; — popradský příd.: P-é pleso

poprach

, -u m. (6. j. -u) *1. poprašek: bílý p. (Pech.) 2. zeměd. řidč. popraš

poprask

, -u m. (6. mn. -cích) 1. hovor. expr. náhlý rozruch; zmatek, pobouření, vzrušení, poplach, panika:

popraskati

dok. na mnoha místech, zprav. postupně prasknout; rozpraskat, rozpukat, popukat: staré zdivo poprask…

popraskávati

, řidč. popraskovati ned. 1. chvílemi trochu praskat: v krbu popraskávají polena; podlaha popraskává…

popráskávati

ned. (~; čím) chvílemi trochu práskat, zapráskat: biče popráskávají (Šal.); p. bičem

poprašek

, -šku m. (6. mn. -šcích) slabá vrstva něčeho sypkého: sněhový p. na polích; p. pudru; přen. p. dešt…

poprášiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -praš) (co čím, *koho) pokrýt lehkou vrstvou něčeho sypkého: p. vál moukou; p…

popráškovati

dok. (co) posypat práškem: zeměd. pohnojit práškovými hnojivy

popraškový

příd. k poprašek

poprašovací

příd. sloužící k poprašování: p. stroj, přístroj; p. přípravek

poprašovač

, -e m. (živ.) horn. kdo provádí poprašování; práškař; — poprašovač, -e m. (neživ.) horn., zeměd. po…

poprašovati

ned. k poprášiti: p. vál moukou; p. stromy; zeměd., zahr. posypávat (kulturní rostliny) práškovými c…

poprat se

dok. (1. j. -peru, rozk. -per, min. -pral, podst. -prání) (s kým) utkat se v pračce: chlapi v hospod…

poprava

, -y ž. 1. výkon rozsudku smrti; popravení: p. mečem, oběšením, zastřelením; hromadná p.; být veden …

†popravce

, -e, †popravčí, -ho m. 1. mistr popravčí; kat 1: jezdci, asi p-ci, vedoucí odsouzence (Neff); p-čí …

popravčí

příd. 1. užívaný při popravě, sloužící k popravování; popravní: p. četa; p. špalek, lešení; mistr p.…

†popravenec

, -nce m. popravený člověk (Třeb.)

popraviště

, -ě s. (2. mn. -šť) místo, kde se konají popravy: umřít na p-i; staroměstské p.

popraviti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) vykonat na někom popravu: p. odsouzence; být popraven; přen. expr.…

poprávka

, -y ž. nář. obsloužení dobytka, úklid: sousedé pořizují p-y na dvoře (Herb.)

popravní

(†popravný) příd. k poprava: p. mistr, špalek, lešení; p-é rubáše (Jir.); meč p-ý (Čech)

popravovati

ned. k popraviti: p. zločince; přen. expr. p. divadelní hru; – zast. a nář. p. si šaty; – nář. p. do…

poprázdninový

příd. následující po prázdninách: první p-á porada

†popraží

, -í s. práh: na p. chrámu (Vocel)

poprčit se

dok. nář. (o koze) odbýt si páření (A. Mrš.)

poprda

, -y (*poprdáč, -e, Mor.) m. ob. hanl. páprda: nač tam takový p. leze (K. Čap.)

poprchávati

ned. řídce, drobně pršet: neos. už neprší, jen poprchává

*poprchnouti

dok. (min. -chlo, podst. -chnutí) trochu sprchnout: neos. poprchne — pomrholí (Něm.)

poprodati

dok. (co) postupně n. hromadně prodat; rozprodat: p. starý nábytek; co (rybář) nachytal, poprodal ži…

poprositi

dok. (3. mn. -í) 1. (koho oč, zač; †koho, čeho) prosbou požádat: p. přítele o radu, o pomoc; poprosi…

poprsí

, -í s. 1. ženské prsy; ňadra 1: bujné, mohutné p. 2. hlava a hruď lidského těla: namalovat p. muže

poprskati

dok. (co) prskáním zasáhnout, znečistit: p. si šaty

poprskávati

ned. 1. k poprskati: křičel, poprskávaje si přitom bradu (Olb.) 2. (též *poprskovati Herrm.) chvílem…

poprsní

příd. poněk. zast. a řidč. k poprsí: p. portrét (Ner.); p. kapsa (Kosm.) náprsní; – zeměd. p. postro…

poprsnice

, -e ž. 1. zeměd. součást poprsního postroje, o niž se zvíře opírá 2. stav. řidč. parapet

poprsník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. zeměd. řidč. náprsník jezdeckého postroje *2. horní, náprsní čás…

popršeti

dok. (3. mn. -í) trochu zapršet: mohlo by p.; — poprší ned. bud. k pršeti (v. po- III 1) (vedle bude…

*popršívati

ned. k popršeti, chvílemi trochu pršet, sprchávat: neos. zjara popršívá (Rais)

*poprška

, -y ž. (2. mn. -šek) jemný, drobný déšť (Něm., Čap.-Ch.)

popruh

, -u m. (6. mn. -zích) (*popruha Vrchl., *popružka, 2. mn. -žek, Něm., -y ž.) 1. pevný textilní pás …

popruhový

příd. k popruh: p-á sedačka

poprvé

(ps. též po prvé) (bás. poprv Vrchl., řidč. poprvně Lang.) přísl. v prvním případě; ponejprv(e): zaz…

*poprýskaný

příd. mající na povrchu trhliny: p-á pec (Rais)

poprzniti

dok. (3. mn. -í) řidč. (koho, co) zprznit, zneuctít: čeští lechové, kteří slovanské jádro v sobě dos…

poprzňovati

ned. řidč. k poprzniti (Včel.)

popřáti

(†popříti Tyl) dok. (1. j. -přeji, rozk. -přej, trp. -přán) (komu, čemu co, řidč. čeho) 1. vyslovit …

popřávati

(†popřívati Choch.), popřávat si ned. k popřáti (popříti), popřát si

*popřed

přísl. nejdříve, především (Něm., Heyd.)

popředí

, -í s. 1. přední, pro pozorovatele nejbližší část něj. prostoru (op. pozadí): v p. sálu je stůl; p.…

popředku

v. popředu

†popřední

příd. přední: křesla p. (Ner.); – (syn) rodu p-ho mezi pány českými (Třeb.); → přísl. †popředně před…

†popředník

, -a m. (6. mn. -cích) kdo je vpředu jako předvoj; přední, vůdčí osoba, předák: udatní p-ci jejich (…

†popředu

, †popředku přísl. napřed, vpředu: staří kráčeli p-u (Tyl); chlapec šel p-ku a děvče za ním (Něm.); …

popředu

I ned. bud. k přísti (v. po- III 1) (vedle budu příst)

popřemýšleti

dok. řidč. něj. dobu přemýšlet (Sova)

popřevratový

příd. následující po převratu (r. 1918): p-á léta; p-á literatura ze zač. 20. Let

*popříč

přísl. napříč: p. posazený třírohý klobouk (Ner.)

popřípadě

přísl. (zkr. popř., ps. též po případě) eventuálně: citovat autora, p. i dílo

*popřísti

dok. (1. j. -předu, rozk. -přeď, min. -předl, podst. -předení) něj. dobu příst: tedy jdi a popřeď za…

popříti

I dok. (1. j. -přu, kniž. -pru, rozk. -při, min. -přel, trp. -přen, přech. min. -přev) (co, koho) pr…

popříti

II, popřívati v. popřáti a popřávati

*popříti se

dok. (1. j. -přu, kniž. -pru, min. -přel) (s kým; oč) pohádat se: popřeli se spolu (Vrba)

popsání

, -í s. 1. zast. popis: podati vchodu krátké p. (Vrchl.); práv. zájemné p. soudní úkon, jímž se zaba…

popsatelný

příd. řidč. takový, kt. může být (slovy) popsán; vylíčitelný: místo těžko p-é (Čap.); čast. nepopsat…

popsati

dok. (1. j. -píšu, -ši, rozk. -piš, min. -psal, trp. -psán) 1. (též nář. popísat Něm., Herb.) (co) p…

popský

(*popovský Hol.) příd. k pop: p. plnovous; – hanl. a zast. p-é zákony (Jir.) kněžourské

popsout

dok. ob. expr. (co) pokazit, zkazit: p. legraci; — popsout se dok. ob. expr. pokazit se, zkazit se:

popství

, -í s. řidč. 1. popský stav 2. souhrn vlastností popa; hanl. popské nazírání, jednání; kněžourství:…

popstvo

, -a s. popové (jako celek): celé p. předstoupilo k caru (Havl.)

popsutý

příd. ob. expr. pokažený, zkažený: p. život; v. též popsout, p. se

popšikat

dok. nář. (koho, 4. p.) konejšivě pochovat: p. dítě (Těsn.)

poptaj

, -e m. nář. poptání, dotaz (Preis.)

poptati se

dok. (1. j. -ám) (~; koho, 2. p., po kom, čem; na koho, co, poněk. zast. u koho; *o čem Něm., Havl.)…

*poptavač

, poptávač, -e m. kdo se po něčem poptává: nabízeči a poptavači (Ath.)

poptavárna

, -y ž. (2. mn. -ren) 1. (kdysi) zprostředkovatelna práce (Ner., Vach) †2. informační kancelář: zříd…

poptávati se

ned. k poptati se; vyptávat se, dotazovat se: p. se po známých, po ztracené knize; p. se po zboží (n…

poptávka

, -y ž. (2. mn. -vek) 1. vyhledávání něčeho, někoho, zvl. urč. zboží ke koupi n. pracovníků k přijet…

poptávkový

příd. k poptávka 1: podn. hosp. p-á služba evidující nabídky nadnormativních zásob

popubertální

příd. následující po pubertě; postpubertální (op. předpubertální): p. doba

popud

, -u m. (6. j. -u) 1. podnět, impuls: p. k studiu, k stížnosti pohnutka; dát k něčemu p.; jednat z v…

popuditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (koho, co proti komu; †na koho) vyvolat v někom nevraživost, podráždě…

popudlivec

, -vce m. popudlivý člověk; prchlivec, vztekloun: p. a rváč

popudlivý

příd. 1. snadno podléhající prudkému podráždění, hněvu; vznětlivý, dráždivý 2, podrážděný 2, nesnáše…

popudový

příd. k popud: med. léčba p-á vyvolávající popudy příznivé organismu

popudrovati

dok. (co, koho) (lehce) posypat pudrem: popudrované vlásenky starých účesů

popukati

dok. na mnoha místech, zprav. postupně, puknout; popraskat, rozpraskat: skály, ledy popukaly; rty po…

popukávat (si)

(*popukovat (si) Herb.) ned. řidč. ob. expr. chvílemi trochu pukat, zapukat; pokuřovat (si) (v. po- …

populace

, -e ž. (z lat.) 1. počet obyvatelstva, zalidnění: země s největší p-í; vzrůst p. 2. stat. obyvatels…

populacionismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. směr usilující o zvýšení populace

populacionista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) 1. kdo se zabývá studiem populace 2. stoupenec populacionismu

populacionistika

[-nysty-], -y ž. (z lat. zákl.) řidč. demografie; populacionistický příd.

populační

v. populace

populár

, -u, -a m. (4. j. -r, -ra, 1. mn. -y) automobil značky Popular

popularisace

[-za-], popularizace, -e ž. (z lat.) popularizování: p. vědy; p. hudebních skladeb; – p. úkolů; popu…

popularisátor

[-zá-], popularizátor, -a m. (popularisátorka, popularizátorka, -y ž.) kdo popularizuje: p. lékařské…

popularisovati

[-zo-], popularizovati ned. (z lat. zákl.) 1. (co; ~) přístupně vykládat a přibližovat širokým vrstv…

popularita

, -y ž. (z lat. zákl.) obecná známost, obecná obliba; populárnost: p. spisovatele; politikova p. u d…

populární

(†populárný Hol. aj.) příd. (z lat.) 1. přístupně podaný, srozumitelně vyložený, lidový 2: p. předná…

-populárniti

, -populárňovati jen s předp.: z-

populismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) (ve 20. letech 20. stol.) liter. směr, zvl. ve fr. lite…

populista

, -y m. (1. mn. -é) 1. stoupenec populismu: francouzští p-é 2. (v letech 1922-1951) příslušník řecké…

*popůlnoc

, -i ž. doba po půlnoci: teskná dusná p. (Čap.-Ch.)

popůlnoční

příd. následující po půlnoci: p. hodina; p. spánek; p. vysílání

popustiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -pusť, trp. -štěn) 1. (co; co komu, čemu) trochu pustit, uvolnit; povolit: p.…

*popustlý

příd. trochu zpustlý: p. rov (Ner.)

popuštění

, -í s. jaz. rekurze; v. též popustiti

poputčík

, -a m. (6. mn. -cích) (z rus.) (v sovětském prostředí) nekomunista (zvl. spisovatel) spolupracující…

poputovat (si)

dok. řidč. expr. mnoho a často putovat (v. po- II); nacestovat se: poputoval si hodně světem; — popu…

popuzení

, -í s. 1. řidč. podráždění, pobouření, rozčilení, popuzenost, hněv: p. z urážky chladlo †2. popud, …

popuzený

příd. podrážděný, pobouřený, rozčilený, pohněvaný: nervózní a p. úředník, p. hlas; p. lid svrhl vlád…

popuzovatel

(†popuzovač Hol.), -e m. (popuzovatelka, †popuzovačka Havl., -y ž.) řidč. kdo popuzuje, popouzeč: ne…

popuzovati

ned. k popuditi; popouzeti: p. někoho proti vrchnosti; popuzující řeči; zast. popuzovala na děti (Ra…

popyšniti se

dok. (3. mn. -í) řidč. expr. (s kým, čím; kým, čím; ~) pochlubit se: popyšnil se s ženou (Něm.); p. …

propoprvé

(ps. též pro poprvé) přísl. pro první případ: p. vám to prominu

*prosopopoia

[-zó-], *prosopopeia, -ie ž. (z řec.) kniž. zosobnění, personifikace (A. Nov. aj.)

-skakovati

jen s předp.: v. skákati kromě na- se, roz- se, dále nad-, naob- se, pod-, pood-, popo-, před-

spopadati

v. zpopadati

strkati

ned. 1. k strčiti 1-4: nestrkejte do mne nevrážejte; nestrkej do stolu; s. někoho loktem; řidč. nech…

-strkovati

jen s předp.: v. strkati kromě do-, ve-, dále popo-, pod-, před-, povy- (zpovy-)

šíti

ned. (1. j. šiji, rozk. šij, min. šil, trp. šit, přech. přít. šije) 1. spojovat části něj. látky (ne…

tropopausa

[-za], tropopauza, -y ž. (z řec. zákl.) meteor. přechodná vrstva mezi troposférou a stratosférou

upopeliti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co, koho) znečistit, zamazat popelem n. jinou nečistotou: upopelená tovární …

vědeckopopularisační

[-za-], vědeckopopularizační příd. týkající se popularizace vědy (vědeckých poznatků): v. činnost

†vpopřed

, †vpopředu přísl. napřed 1, vpředu I: běží v-d (Pech.); v-du tiše seděl (Tyl)

vypopelit se

dok. (3. mn. -í) řidč. dosyta užít popelení (v. vy- II): otřást se jako slepice po vypopelení (Tomeč…

zapopeliti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co, koho) zašpinit popelem; expr. zašpinit vůbec: z. si ruce (Maj.); – expr.…

*zpopadati

(dř. ps. spopadati Bass) dok. postupně popadnout: z. kdejakou lucernu (Lid. nov.)

zpopelavělý

příd. takový, kt. zpopelavěl: únavou z. obličej; stářím z-é vlasy

zpopelavěti

dok. (3. mn. -ějí) stát se popelavým: jeho tvář (nemocí) zpopelavěla zešedla; vousy mu stářím zpopel…

zpopeliti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) proměnit v popel, zprav. spálením: (suroviny) získané zpopelením chaluh;…

zpopelnatělý

příd. řidč. proměněný v popel: doutnající "františek", do polovice již z. (Herrm.); přen. zdvihám se…

zpopelnění

, -í s. kremace: z. zesnulého; z. v motolském krematoriu; v. též zpopelniti

*zpopelněti

dok. (3. mn. -ějí) proměnit se v popel (Křelina)

zpopelniti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.; ~) pohřbít žehem: z. mrtvolu; jeho pozůstatky byly zpopelněny

zpopelňovati

ned. k zpopelniti: spolek pro zpopelňování (Lang.) kremaci

*zpopelovatělý

příd. takový, kt. zpopelovatěl: z-é vlasy (Třeb.)

zpopelovatěti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se popelavým: nebe zpopelovatělo (Rais); vlasy mu zpopelovatěly

*zpopínati

dok. (co čím) postupně popnout: platany, zpopínané růží jerišskou (Šal.)

zpoplatniti

dok. (3. mn. -í) veř. spr. (co) podrobit poplatku, dávce

zpoplatňovati

ned. veř. spr. k zpoplatniti

zpopod

předl. s 2. p. nář. a sloven. zpod: tu vyskočil věštec z. mostu (Něm.)

*zpopruhovatěti

dok. (3. mn. -ějí) stát se popruhem: okraje řemení zpopruhovatí (Vanč.)

zpopularisovati

[-zo-], zpopularizovati dok. (co) k popularizovati: z. výsledky vědeckého bádání; z. vážnou hudbu; z…

zpopulárnělý

příd. takový, kt. zpopulárněl: z. román

zpopulárněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se populárním, obecně srozumitelným, známým, užívaným, oblíbeným ap.: zpopul…

zpopulárniti

dok. (3. mn. -í) (co) učinit populárním: snaha z. vědecké poznatky; z. nové výrobní metody; z. nové …

zpopulárňovati

ned. 1. k zpopulárniti 2. k zpopulárněti