povel, -u m. (6. j. -u) (*povelení, -í s., Jir.) rozkaz, příkaz, pokyn 2: p. k útoku; startovní p.; čekat jen na p.; udělat něco na p.; kniž. ust. spoj. být p-em k něčemu heslem (ve význ. 4); dobytí Bastily bylo p-em k povstání; ♦ jako na p. naráz; těl., voj. stručný rozkaz ustálené formy k provedení urč. Úkonu