ráj, -e m. 1. náb. (podle bibl. podání) místo, kde žili první lidé, Adam a Eva: vyhnání Adama a Evy z ráje 2. náb. domnělé místo věčné blaženosti zemřelých; nebe 2: přijít, dostat se do ráje; ♦ být, žít, mít se jako v ráji, mít r. na zemi žít v štěstí a v blahobytu; teplo jako v ráji příjemné; studený máj, v stodole r. (pořek.) 3. expr. místo, zdroj blaha, štěstí, krásy ap.: r. houbařů; klukovský r.; r. dětství; (Čechy) zemský r. to na pohled (Tyl); Labyrint světa a r. srdce dílo Jana Ámose Komenského; zeměp. Český r. vnitrozemská oblast severovýchodních Čech vynikající malebnými pískovcovými skálami; Slovenský r. krasová oblast Slovenského rudohoří; → zdrob., zprav. k 3, *rájek, -jku (Lang. aj.), *ráječek, -čku (Ner.) m.