rána, -y ž. (7. j. ranou, mn. 2. ran atd.) 1. porušení tkáně živého organismu vzniklé zprav. zevním zásahem; poranění: hluboká, otevřená, zajizvená r.; hnisavá r.; smrtelná r. na hlavě; převázat ránu; (jeho) rána se zacelila, přen. přestal se trápit, vyrovnal se s neštěstím ap.; (jeho) r. stále krvácí, přen. stále (duševně) trpí; zvíře si líže ránu čistí otíráním jazykem; přen. expr. prohráli a teď si lížou rány vzpamatovávají se n. litují; vložit prst do rány (v narážce na bibl. vypravování), přen. přesvědčit se o něčem vlastní zkušeností; přen. kniž. bříz rány (Jir.) pukliny v kůře; ♦ ob. expr. mít ránu vypadat směšně (zprav. v nevkusném oblečení); má to ránu je to nepodařené, nehezké ap.; – zvolání (pro) rány boží, pro Kristovy rány, pro pět ran (Kristových) vyjadřuje prudké hnutí mysli (nabylo citosl. rázu); žert. pět ran do čepice; med. násilné mechanické porušení souvislosti tkáně živého organismu něj. ostrým předmětem, zbraní, nárazem ap.: řezná, bodná, sečná r.; les., zahr. porušení tkání rostlinného těla (např. polomy, zásahy člověka, zvěře ap.) 2. úder, úhoz; hluk tím způsobený: r. holí, sekerou; dát někomu ránu uhodit ho (rukou); odrazit něčí ránu; elektrická r.; na vrata dopadaly rány; – zaduněla r.; z kovárny se ozývaly rány kladiv; dát někomu ránu do zad, přen. úskočně ho napadnout (svým jednáním); zasadit někomu (těžkou, smrtelnou) ránu, přen. učinit, co někoho poškodí ap.; zabít dvě mouchy jednou ranou, zprav. přen. vyřídit dvě věci najednou, vyhovět dvěma různým požadavkům, názorům; zbavit se něčeho jednou ranou, zprav. přen. naráz; r. do větru, do vody, zprav. přen. neúčinný zásah, pouhé gesto; (dopadaly na ně) rány osudu neštěstí, pohromy; ♦ jednou ranou dub nepadne (přísloví) je třeba vytrvalosti; pevného člověka jeden neúspěch neodradí; (u něho je) škoda každé rány, která padne vedle (pořek.) zaslouží, aby byl stále trestán; to mu dalo ránu zdrtilo ho to; ob. být od rány (Šim., Vanč.) rozhodný, jednat rychle, rázně; od rány bych to udělal bez rozmýšlení, hned; sport. úder; pohyb míče n. puku jím způsobený: vysoká, nízká r.; tvrdá, prudká r. na branku; horn. pilířová r. 3. vyražení střely ze střelné zbraně; hluk tím způsobený; výstřel: vypálit ránu z pušky; dělové rány; ohlušující r.; pozor, to dá ránu způsobí výbuch; srnec vběhl střelcům do rány; složil jelena dobře mířenou ranou; ♦ nedat ani ránu, přen. (ob.) vůbec nic neudělat, (u zkoušky) neumět; jeden bez druhého nedal ránu neudělal nic bez porady s ním ap.; byli stále pohromadě; bez auta (nedá) ani ránu jezdí jen autem; ob. expr. přijít někomu do rány (zast. na ránu Prav., Mrš.) dostat se náhodou do něčí blízkosti, do něčí cesty (zprav. pro sebe nevhod, ale jemu vítaně); být, stát, ležet na ráně na nápadném místě (a proto být nějak ohrožen n. nemoci být přehlédnut); mysl. r. na komoru; měkká r. 4. pohroma, neštěstí, zármutek: stihla je velká r., ztráta syna; to je ale r. pro vás; válečné rány; rány osudu; zast. když se zvedl (Břetislav) z té rány, táhl do války (Vanč.) vojenské porážky; zast. morová r. (Jir. aj.) epidemie moru; egyptská r. (v narážce na bibl. vypravování) 5. velmi krátký časový úsek, okamžik, v ob. ust. spoj. v tu ránu, na první ránu ap.: v tu (řidč. tu) ránu se objevil v témž okamžiku, ihned; poznat něco na první ránu na první pohled, okamžitě; poněk. zast. v té ráně (Herb., Halas); na ránu (Jir., Kubín); v první ráně (Wint.) 6. nář. expr. množství něčeho: taková r. peněz (Baar); → zdrob. k 1, 2 ranka, -y ž.: vysát krev z ranky; drobná, nepatrná r.; – slabé ranky