radost, -i ž. 1. stav, pocit duševní pohody, spokojenosti, potěšení, uspokojení, veselí, vyvolaný něčím příznivým, příjemným ap. (op. smutek, zármutek): r. z úspěchu, z práce, ze života, z dítěte; pravá, dětinská r. veselost; udělat, způsobit, zkazit někomu r.; prožívat velkou r.; pozorovat něco, někoho s r-í; má z jeho neštěstí škodolibou r.; oči plné r-i; z r-i se rozplakat; rozbušilo se, poskočilo jí srdce r-í; r-í si mne ruce; mít (dát někomu) něco pro r. potěšení, zábavu, požitek; to bylo r-i, když přijela babička; r-í mateřských se nedočkala (Herrm.); též jako zdvořilostní obrat; k své r-i se dovídám, že...; s r-í (to udělám, vám vyhovím) rád, ochotně; ve spoj. (je) r. (s inf.) působí potěšení, je radostné: (je) r. tam bydlit; r. pohledět; expr. v ust. spoj. jedna r. (zř. až r. Herb.) (velmi) dobře, k plné spokojenosti: jde to jedna r.; dítě prospívá jedna r.; úplatkářství kvetlo jedna r. (iron.) velmi, neobyčejně; zast. pánbůh jí dej věčnou r. (Něm.) blaženost; šel do věčné r-i (Zaor.) zemřel; ♦ mladost — r. (přísloví) 2. expr. osoba n. věc, kt. někomu působí potěšení; potěšení 1, štěstí: ztratil svou jedinou r. milovanou osobu, dítě, oblíbenou věc ap. 3. řidč. (zprav. mn.) radovánka 1, veselí, zábava: posvícenské r-i (Čel.); → expr. zdrob. radůstka (*radostička Šmil., Ner., *radostěnka John), -y ž.