reálný, řidč. a zast. reální příd. (z lat.) 1. skutečně existující; skutečný (op. fiktivní, neskutečný): r-ý, r-í (Kar. aj.) svět hmotný; r-á situace; r-é potřeby; r-á hodnota faktická; r-k záruky; r-é nebezpečí; zvážit r-é možnosti; najít r-é východisko; postavit se na r-ou půdu; fyz., chem. r. plyn (op. ideální); mat. r-é číslo kt. je buď racionální, n. iracionální (op. imaginární); hud. r. hlas (v polyfonní skladbě) mající samostatnou melodii 2. hledící ke skutečnosti, vycházející z ní; věcný: r-ý, r-í (Sova) člověk střízlivý, realistický; r. politik; r-á povaha; vypracovat r-é podklady; r-é pojetí; r. smysl pro něco; politika státotvorná a r-í (Olb.); r. plán, návrh, rozpočet uskutečnitelný; r-á představa; ekon. r. důchod obyvatelstva co může obyvatelstvo za své příjmy nakoupit; r-á mzda hodnocená podle kupní síly v urč. místě a době (op. nominální); práv. r-é právo, břemeno věcné 3. poněk. zast. zabývající se přírodou: r-é vědy přírodní; r-é předměty (op. humanitní 3); obory rázu r-ého; r-é (Rais, Jir. aj.), r-í (Havl. aj.) školy věnující pozornost zvl. přírodním vědám; škol. r-é gymnasium (dř.) typ osmitřídní střední školy podávající vzdělání humanitní i přírodovědné; reformní r-é gymnasium (dř.) druh této školy s latinou od 5. třídy; zpodst. reálno, -a s. kniž. skutečno: pohybovat se na hranici r-a (K. Čap.); přísl. k 1, 2 reálně: r. existovat; – r. usuzovat; r. založený člověk; r. s něčím počítat; podst. reálnost v. t.