roba, -y ž. 1. zast. a kniž. k rob (Zey., Šal., Pujm.) 2. nář. (bez citového zabarvení) dospělá žena, dívka; manželka; hanl. ženská: šikovná r. (John); – to jsem nevěděl, že ti r. rozkazuje (Četyna); – hanl. r. je to, r., utečená od muža (Preis.); → expr. zdrob. k 2 robka (nář. robečka Mart., M. Steh., *robička Mrš.), -y ž.: r. jako malovaná (Kosm.); – r. s dcerkou, chlop se synem (Bezr.)