rohatý příd. 1. mající rohy: r-á kráva; r-í čertíci 2. mající výčnělky podobné rohům: r. brouk; řidč. r-é klobouky (Podl.); r-é střevíce (Mácha); zool. zmije r-á 3. poněk. zast. expr. neotesaný, obhroublý 1, neohrabaný 1, drsný 2: r. mladík; r. pohyb (Til.) neobratný, nemotorný 1; r-é slovo (Herrm.); — zpodst. rohatý, -ého m. 1. expr. ďábel 1, čert 1: dal se tomu r-ému zapsat (Svět.); u všech r-ch! (zvolání) *2. rohaté zvíře, roháč (živ.) (Krásn.); → přísl. k 3 rohatě: expr. vyjadřuje se drsně, až r. (Herrm.) obhrouble; → podst. *rohatost, -i ž.: r. dobytka; – malebná r. prostor (Čech)