rovnou přísl. 1. přímo 1, rovně 1: jet r. vpřed; šel nejkratší cestou r. přes strniště; dívat se r. před sebe, r. vzhůru; ♦ ob. jít r. za nosem přímo dopředu 2. přímo 3, rovně 4: přijď ze školy r. domů bezprostředně; jdu r. z práce; byla přijata r. do druhého ročníku 3. hovor. bez okolků, bez ohledu; upřímně, otevřeně 1, přímo 4: řekněte r., co proti mně máte; vyklopím vám r., co si myslím (Drda) naplno, nepokrytě; řekl mu to r. do očí; žena spustila r. začala mluvit bez úvodu, nepokrytě, naplno 4. (zast. a nář. též rovno) hovor. ihned 1, zrovna: co vydělá, to r. utratí; rovno je (natrhané ovoce) balily (ženy) do papírů (A. Mrš.); — v. též rovně