rozkaz, -u m. (6. j. -u, -e) (†rozkázání, -í s.) ústní n. písemný projev vůle, jímž se ukládá něj. úkol; příkaz, nařízení: dát, vydat, dostat r.; provádět, plnit r-y; jednat podle r-u; řídit se r-y; r. k útoku, útočit; r. je r. je nutno poslechnout; objevit se jako na r.; zast. poslední r-ání (Wint.) závěť; práv. platební r.; (dř.) zatýkací r. zatykač; voj. denní r. (útvaru, jednotky) písemný souhrn nařízení o organizování jejich činnosti; čtení r-u; bojový (operační) r. základní dokument pro velení vojskům; r. presidenta republiky (k výročí osvobození ap.); (dř.) rozkaz! odpověď nadřízenému při vydání rozkazu; tech. předpis, podle kt. provádí počítač jednu dílčí operaci; → expr. zdrob. *rozkazeček, -čku m. (Nor)