ručiti ned. (3. mn. -í) zaručovat se 1. (za co, koho komu) zavazovat se, být zavázán nést následky v případě nenáležitého stavu něčeho n. nenáležitého stavu, nenáležitého jednání někoho: r. za jakost výrobku; za obsah kapes se neručí; vedoucí ručí za své podřízené; ručíš mi (osobně) za pořádek, že tu bude všecko v pořádku; r. za dodržení smlouvy garantovat dodržení; nemohu r. za jeho chování; r. za svěřené děti, za jejich bezpečnost; r. za nově přistupujícího člena organizace; kdo mi ručí za to, že to dobře dopadne?; nemohu za sebe r. (že se nerozčilím ap.) 2. (za co komu) být o něčem pevně přesvědčen a odpovědně, závazně někoho o tom ujišťovat: ručím za to, že jsou to oni; ručím vám za to, že se jí nic nestane; nikdo ti neublíží, za to ti ručím 3. (za koho) být zavázán splnit finanční závazek někoho jiného v případě, že jej on sám nesplní; (za co čím) být zavázán něco nahradit: r. za přítele; zř. ručil za jejího muže v záložně na 150 zlatých (Mrš.); – všichni členové ručili za škody, za část výloh ap. svým jměním, svým podílem; ust. spoj. r. za někoho, něco svou hlavou (řidč. svou ctí, životem ap.); práv. být ručitelem ○ předp. do-, po- (dopo-, napo-, odpo-), za-; → nás. ručívati (o) bez předp.