ruční příd. k ruka 1. řidč. souvisící s rukou, týkající se ruky: r. klouby; r. opěradla (Jir.) 2. (též †ručný Heyd.) poněk. zast. a řidč. určený pro držení v ruce, v rukou: r. kabelka (Olb.) příruční; r. svítilna (Jir.); r. zavazadlo (Vrchl.); zast. r. slovník (Šaf.) příruční; nář. (odložila) r. šátek a modlitební knihu (Něm.) ručník 2; tech. r. váhy 3. ovládaný, obsluhovaný rukou, rukama, poháněný silou ruky, rukou (zprav. na rozdíl od strojní n. automatický): dvoukolý r. vozík; r. mlýnek; r. stříkačka; r. prak (Jir.); tech. r. čerpadlo; r. lis, zvedák; r. páka, pila, vrtačka, frézka; r. brzda (na rozdíl od nožní); r. palné zbraně; voj. r. granát; text. r. stav; r. pletací stroj; ekon. r. čas ve kt. pracuje dělník bez současné účasti stroje n. jiného mechanického zařízení 4. (též †ručný Svět.) vykonávaný, prováděný rukou, rukama (třeba i s použitím jednoduchých nástrojů) (zprav. na rozdíl od strojový, strojní, mechanizovaný, automatický); manuální: r. opisování; málo produktivní r. výroba rukodělná; nahrazovat r. práci prací strojů; r. šití; r. práce (pletení, háčkování, vyšívání ap.); tech. r. pohon; r. čerpání, vrtání, řezání, svařování; text. r. tkalcovství, tiskařství; polygr. r. sazba; horn. r. těžení; r. základka; zeměd. r. setí; r. okopávka; hist. r. robota vykonávaná ručně 5. vyrobený rukou, rukama (na rozdíl od strojový): r. malba, krajka; r. výrobek rukodělný; výr., zbož. r. papír ručně vyrobený z bělené hadroviny s neořezanými okraji 6. (o osobě) konající ruční práci (ne strojovou); (o dílně ap.) takový, kde se koná ruční práce (ne strojová); polygr. r. sazeč; – r. sazárna; text. r. tiskárna; tech. r. formovna †7. vlastnoruční: r. list (Čel.); → přísl. k 4, 5 ručně: r. vysévat; – r. tkaná látka; r. šité boty; r. pletený svetr