rukáv, -u m. (6. j. -ě, řidč. -u) 1. část oděvu n. prádla, kt. kryje ruku (paži): dlouhý, krátký r.; široké r-y; šaty bez r-ů; chytat, tahat někoho za r.; vyhrnout si r-y košile; ♦ už je ruka v r-ě dohodli se o něčem (zprav. o svatbě); ob. sypat, třepat něco z r-u lehce, snadno, hbitě něco říkat; vykasat si na něco (někoho) r-y pustit se do něčeho rázně, s chutí, obořit se na někoho; zast. vypadli jsme jim z r-u (Něm.) ztratili jsme jejich zájem; řem. (v krejčovství) vsazovaný (všitý) r.; kimonový r. 2. co připomíná tvarem rukáv: let. větrný r. větrný pytel; voj. vlečný r. terč při cvičné protiletadlové střelbě vlečený letadlem *3. dřevěná n. železná svorka spojující prkna vrat: vrata visí na jednom r-ě (Wint.); → zdrob. k 1 rukávek, -vku m. (6. mn. -vcích)